V druhé polovině devadesátých let jsme zažili prasknutí několika bublin. Mezi ně zřejmě patřil boom telekomunikačních operátorů, neuvážené investování do internetových firem a WAP. Ve Wapu bylo naštěstí utopeno relativně nejméně peněz, podobně jako MMS vyžadoval pouze instalaci několika serverů na straně operátora a rozšíření firmware na straně zákazníka. Jako větší bublina se ukázaly mobilní sítě třetí generace (3G), které měly uživatelům přinést nekomprimovaný přenos hlasu na úrovni ISDN a integraci pokročilých datových služeb včetně videokonferencí. Sítě třetí generace vyžadují zcela nové mobilní telefony, novou infrastrukturu včetně BTS, na své si přišly i vlády, které vybraly za licence pro 3G velké částky peněz.
Všeobecnému nadšení nevadilo ani několik zádrhelů:
- Bude mít o služby 3G zájem dostatek zájemců? Kolik procent zákazníků chce videokonference? K čemu nekomprimované přenosy dat, když kondenzátorové mikrofonky v telefonech určitě nebývají výkvětem Hi-Fi?
- Jak by měla vypadat cenová hladina? Telefony ani síť pro 3G není zadarmo, ceny by tedy mohly být prohibitivní, operátor může samozřejmě ceny přístrojů a služeb dotovat, otázkou zůstává, z čeho. Z propojovacích poplatků za hovory z pevné sítě?
- Fyzikální limity jsou již zcela neúprosné. 3G využívá vyšší frekvence než GSM, pokrytí je tedy problematické. Pokrytí na úrovni, kterou známe z mobilních sítí dosud, tak asi nebude možné. Drobné ostrůvky konektivity by však bylo možné realizovat levněji třeba pomocí Wi-Fi.
Z Trabanta Ferrari
Standard GSM již prokázal určitou životaschopnost a flexibilitu. O jeden kanál se dělí více účastníků, signalizaci, hlas a data posílá v timeslotech, které se mezi účastníky dělí podobně, jako když se lidé rozpočítávají při tělocviku. Systém GPRS místo vytáčeného připojení posílá v jednotlivých timeslotech rozdrobené pakety dat. GPRS může dosahovat i relativně vysokých rychlostí ve srovnání s klasickým datovým voláním (9,6 kb/s), dosahuje je jednak používáním více timeslotů najednou, jednak použitím různých kódovacích schémat (CS1 až CS4). Každý timeslot dokáže fyzicky přenést 22 kb/s, velkou část však spolknou redundantní data pro samoopravný kód. Uživatel tak má k dispozici pro svá data v jednom timeslotu 8 až 20 kb/s. Platí, že čím vyšší rychlost chceme dosáhnout, tím vyšší musí být odstup signálu od šumu.
Možnosti GPRS jsou přece jen omezeny, limitujícím faktorem je počet bitů na timeslot, počet timeslotů na uživatele a počet timeslotů dohromady, který spoluurčuje kapacitu sítě. Co kdybychom se pokusili do jednoho timeslotu nahustit více dat?
Řešení se jmenuje EDGE a jeho výhodou je, že do značné míry využívá stávající infrastrukturu. Není nutná výstavba nových BTS, musí se však vyměnit kus radiové části. EDGE přichází s devíti novými kódovacími schématy (MCS1 až MCS9), čtyři z nich využívají stejnou modulaci GMSK jako GSM, pět rychlejších osmistavovou modulaci se změnou fáze (8PSK). Systém dokáže pokrýt relativně větší oblast než systém UMTS využívaný u 3G, operátorovi přitom stačí relativně méně peněz. Někteří operátoři proto uvažují o omezení výstavby 3G na nejnižší nutnou míru danou podmínkami licence, přičemž rychlá data by zákazníkům nabídli pomocí EDGE. Jiní operátoři se rozhodli do UMTS neinvestovat vůbec, pro ně je EDGE ještě elegantnější alternativou. V neposlední řadě EDGE může ušetřit peníze za licenci pro 3G.
Na trhu zatím jsou pouze dva mobily pro sítě GSM schopné pracovat s EDGE (Nokia 6220 a Nokia 3200), situace by se měla změnit počátkem příštího roku. Na druhou stranu by EDGE měly podporovat mobily pro 3G.
EDGE může nabídnout datovou komunikaci rychlostí blížící se až 400 kb/s (UMTS nabízí dva megabity za sekundu, ovšem jen na malém území), výhledově však může operátorovi rovněž šetřit timesloty. Pro nižší rychlosti anebo objemy dat tak uživateli stačí místo několika timeslotů GPRS třeba jen jeden timeslot GPRS v rámci EDGE (EGPRS), výrobci počítají dokonce i se sdružováním několika hovorových timeslotů GSM do jednoho v rámci EDGE.
Mezi dodavatele infrastruktury pro EDGE patří i Siemens, na prezentaci pro novináře se nám jeho zástupci pochlubili jeho kapacitou i snadností instalace, karta pro EDGE byla do testovací BTS osazena dokonce za provozu, standardní GPRS běželo bez přerušení. Zdá se, že Siemens přikládá EDGE velký význam, den před námi se na prezentaci pro operátory v Mnichově objevili i zástupci jednoho z našich mobilních operátorů, podle indicií se nejspíš jednalo o Český mobil provozující síť Oskar.
Siemens se na prezentaci chlubil zakázkami na EDGE pro amerického operátora Cingular, tři až čtyři jihoamerické operátory, pro malajského operátora Digi a pro dva evropské operátory, jejichž jména nebyla zveřejněna. Zveřejněn byl naopak kontrakt s italským operátorem TIM, Franco Pattini z TIM prezentoval EDGE z pohledu operátora. TIM chce investovat do EDGE i přesto, že vlastní licenci pro 3G.
Jaké má EDGE šance u nás?
V naší zemi fungují tři mobilní operátoři:
- Eurotel má k dispozici licenci pro 3G, o EDGE však přesto uvažují. U Eurotelu má jako dodavatel infrastruktury velkou tradici Nokia, v poslední době však vztahy poněkud ochladly. Otázkou je, do jaké míry by bylo kvůli EDGE měnit BTS pro síť GSM, pokud by se rozhodl pro konkurenční nabídku. Eurotel se zřejmě nachází na křižovatce, nicméně EDGE mu může nabídnout Nokia také stejně, jako maďarskému operátorovi Pannon.
- T-Mobile podle našich informací nemá v úmyslu používat EDGE v Německu ani u nás, v Německu jsou důvodem peníze utopené v licenci pro 3G, česká pobočka zase nevládne dostatečnou měrou autonomie. Zákazníci se však mohou těšit na roaming mezi GPRS a Wi-Fi hostpoty provozovanými T-Mobile.
- Český mobil má relativně nejméně peněz a licenci pro 3G nevlastní. Datové služby zatím poněkud zanedbává, jeho zákazníci si zatím mohou zajít chuť na romanig GPRS v cizích zemích. Na druhou stranu je provozovatel Oskara stále na prodej, odliv firemních zákazníků a soukromníků-hračičků využívajících rychlá data by prodejní ceně neprospěl.
