Patří k hlavním propagátorům otužování v Česku. Je dvojnásobným světovým rekordmanem v plavání pod ledem, a to jen v plavkách. Netrpí Tepličan David Vencl v parném létě?
Celý magazín |
„Snáším ho lépe než dřív. Právě díky otužování,“ svěřil se český ledový muž, který dva milníky zdolal v rozmezí dvou let. Nejprve v únoru 2021 vytvořil nový světový rekord v plavání pod ledem na jeden nádech bez neoprenu v hodnotě 80,9 metru v zatopeném lomu Lahošť u Teplic, což je i Guinnessův rekord. Letos v březnu se ve švýcarském jezeře Sils ponořil do hloubky 52,1 metru, také jen v plavkách a tentokrát s ploutvemi. Nikdo před ním na planetě to nezkusil.
Jak tráví otužilec horké léto?
Konečně se ohřívá! A když může, tak se umyje. (smích) Mám dobré, že jsem v kombinaci otužilec–potápěč. Jakmile klesnu, teď nemyslím morálně, do hloubky větší než deset metrů, má voda zhruba dvanáct stupňů Celsia. A pokud jdu ještě níž, má až čtyři stupně.
Kde na severu Čech najdete hloubky?
Na jezerech Barbora, Milada, Most. Moc kolegů freediverů tam v létě nepotkám, většina z nich tráví dovolenou u moře.
Jak vůbec snášíte teplo?
Lépe než dříve, protože všichni víme, že otužování je o hlavě. Takže i když je vedro, řeknu si, že to je o hlavě. A celkově se, myslím, zlepšuje také termoregulace mého těla. Podložené čísly to nemám, ale ono stačí si to myslet.
Jak chodíte oblékaný ve vedru?
V zimních sandálech. (smích) Tedy v těch, které používám při otužování, abych si komplikovaně nemusel sundavat a nazouvat boty. Když u nás teď v půlce léta byly teploty nižší než na silvestra, já byl v chorvatském teple. Použil jsem asi jen dva kusy oblečení.
O prázdninách pořádáte více kurzů freedivingu, v němž jste reprezentantem?
Naopak, přes léto si dávám trošičku pauzu, ale uspořádal jsem jeden velký workshop u moře v Chorvatsku. Potom se připravuji na klienty, které budu mít od září do prosince jak v kurzech freedivingu, tak v otužování.
Jaká sorta lidí se k vám hlásí?
Mnozí, kteří mají vztah k vodě, chtějí obojí, tedy volné potápění i otužování. Mezi kurzanty freedivingu jsou mnohem víc plavci, přístrojoví potápěči nebo jachtaři. Využijí to i při své jiné činnosti ve vodě. V chorvatské Staré Novalje bývá hodně přístrojových potápěčů z Česka, a když plavali v deseti až patnácti metrech hloubky, tak jsem se s oblibou potopil do dvaceti metrů a zespoda jsem k nim v klidu připlaval a prohlížel si je. Někteří se opravdu lekli, i když jsem na ně byl hodný. Pak jsem je potkal ve městě a říkali, že by chtěli začít s freedivingem. Jeden na mě: Počkej, já mám pocit, že jsem tě potkal… někde pod vodou jen v trenýrkách! (smích)
Rekord vykoupený krví: Letos v březnu český iceman David Vencl ve Švýcarských Alpách stanovil rekord v hloubkovém potápění pod led jen v plavkách, zvládl 52,1 metru. Bezprostředně po vynoření plival krev, ale nešlo o nic vážného. | foto: Petr Bílek, Miroslav Belančin a David Vencl
A kdo se hlásí na otužilecké lekce?
To je všehochuť. Otužování totiž zažívá boom, je všude. Lidí na kurzech mám tři ku jedna, víc jich je na těch otužileckých než freediverských.
Jak během léta trávíte volný čas?
Čtu jednu knihu. Svoji druhou, kterou připravujeme k vydání. Už je dopsaná, dělaly se poslední úpravy. Zatímco moje první kniha byla o otužování, ta druhá nabídne vhled do freedivingu. Půjdeme pod pokličku. Ukážeme, že se nejen topíme i do výšek mrakodrapů, ale že součástí našeho sportu je také smrt. Kniha nabídne zklidnění v životě a spoustu zábavy. Popsal jsem také svoji cestu ke dvěma světovým rekordům pod ledem, které jsem udělal jen v plavkách.
První kniha měla úspěch. Jste hrdý, že lidem pomohla k otužování?
Ani bych neřekl hrdý, ale mám radost. Je spousta ohlasů a mnozí lidé změnili pohled na výstup z komfortní zóny, zjistili, že to má význam. A že jedna z příjemných a zdravých forem je otužování. Píší mi i rodiče dětí. A celé to má charitativní rozměr, jsem ambasador Klubu cystické fibrózy. Ten se věnuje pacientům s touto nemocí, při které se jim špatně dýchá. Na podzim mě v této roli pozvali na mistrovství Evropy v baseballu, které se koná v Česku.
Bude začátek otužovací sezony bolet i vás, zkušeného icemana?
Hlavně hlava! Při otužování, ale také freedivingu hraje hlavní roli hlava, naznačoval Vencl po rekordu číslo 1.
Předpokládám, že letošní sezona bude užívací. Když něco bolí, tak hlavně trénink na ty pitomé rekordy. (smích) Jaké si to udělám, takové to budu mít. Klidně si ve vodě můžu rochnit. I v létě, když pojedu do Alp, si najdu říčku, potůček nebo pleso, vlezu si tam nebo smočím nožičky. Po náročné sezoně mi kolikrát k otužování stačí, když si nesu vychlazenou limonádu z ledničky.
Máte další světový rekord v hlavě?
Ano. Před dvěma lety jsem v ledu zadržel dech na pět minut. Statická apnoe není tak dramatická disciplína, ale myslím, že by mě mohla bavit. Světový rekord v ní taky ještě není, snad jen jedna Ruska vydržela čtyři minuty a pár vteřin. A já těch pět minut dal bez tréninku i nějakého extra soustředění. Zase bych to zkusil jen v plavkách. Asi by byl hezký trojboj doplnit uplavanou vzdálenost a hloubku ještě statikou pod ledem.
A jak v létě sportujete?
Dělám svůj milovaný basketbal, hraju fotbal, jezdím na inline bruslích. Samozřejmě plavu. A taky jsem skákal do vody. V Ústí nad Labem na koupališti na Klíši. Nějaké salto z osmi metrů. Měl jsem radost, že nejsem srabík!
