Když zabrousíme do historie, úplných počátků stavění sněhuláků se asi nedopátráme, ale dá se předpokládat, že se tvarováním sněhu do podoby různých postav člověk zabýval od pradávna.
První písemně doloženou zmínkou o existenci sněhové postavy je ilustrace pocházející z roku 1380 v iluminovaném modlitebním rukopisu Knihy hodin, která je uložena v Koninklijke Bibliotheek v Haagu v Nizozemsku. Roku 1495 dokonce byl i Michelangelo – jako mladý začínající umělec – zaúkolován od Piera de Medici, aby pro něj postavil sochu ze sněhu.
Zajímavostí je první zdokumentovaná fotografie (1853), na níž je sněhulák. Od velšské fotografky Mary Dillwyn.
Sněhulák pronikl i do světa filmu, např. roku 1925 si zahrál po boku tehdejší hvězdy stříbrného plátna Madeline Huerockové.
Takže ani tehdy rozhodně nešlo čistě o dětskou kratochvíli – ve středověku bylo stavění figur ze sněhu velice populární i mezi dospělými, kteří často takovými výtvory dávali najevo nespokojenost a frustraci ze svého těžkého životního osudu. Důkazem je i lidová výstava sněhuláků v Bruselu roku 1511, kdy šest týdnů trvající třeskuté mrazy a příděly sněhu zastavily běžný život občanů. Ti byli natolik nespokojeni s vlastní bídnou životní situací, že svůj vztek zhmotnili do sněhových postav. Sto deset satirických sněhových postav odsuzovalo tehdejší politické poměry. Mezi sněhovými výtvory byli například kázající ďábel, karikatura panovníka, jeptiška svádějící sněhuláka, čurající chlapec, ale i jednorožci, mořské panny nebo folklorní postavy. Když přišla obleva, Brusel zažil jednu z nejhorších povodní v historii.
Dokázal přežít šest hodin v ledové vodě. Měl být dávno mrtvý, říká lékař |
Postupem času se ze sněhuláka stal dobrotivý symbol zimy například v pohádkových příbězích, začal být využíván ve filmu, patří mezi nejúspěšnější figury v komerčních reklamách, dostal se na poštovní známky, pohlednice, dokonce i na mince. Tradičně se pořádají přehlídky a festivaly výtvorů ze sněhu a ledu například ve městě Sapporo v Japonsku nebo u nás na beskydských Pustevnách.
Za lásku ke sněhulákům může cukrárna
Není tedy divu, že sněhuláci mají i svůj sváteční den. Postaral se o to německý nadšenec Cornelius Grätz, který vlastní největší světovou sbírku figurek sněhuláků, a pro Světový den sněhuláků vybral 18. ledna. V rozhovoru pro iDNES.cz prozradil, co ho k lásce ke sněhovým postavičkám přivedlo.
Kdy jste naposledy stavěl sněhuláka?
Naposledy jsem se mohl projít zasněženou krajinou před nedávnem, ale v mém rodném městě Reutlingen – tedy ve 380 m n. m. v Bádensku-Württembersku – je sníh poměrně vzácný. Už jsou to dva roky, co se mi podařilo postavit posledního velkého sněhuláka.
Zahrada v zajetí jinovatky je zážitek, ledové dekorace můžeme i tvořit |
Kdy jste se s postavičkou sněhuláka poprvé setkal?
Bohužel si nepamatuji, kdy jsem sám postavil prvního sněhuláka, musel jsem být docela malý. Na svého prvního sněhového muže si ovšem pamatuji docela dobře. Byl prosinec 1983, když jsem dostal malého marcipánového sněhuláka. A z nějakého důvodu jsem ho nesnědl, což je neobvyklé, protože miluji sladkosti. Cukrárna ve Stuttgartu, kde mi maminka toho sněhuláka koupila, byla před několika lety uzavřena, ale láska ke sněhulákům mi zůstala.
Cornelius Grätz je vášnivým sběratelem sněhuláků, postaral se také o jejich oslavu, tedy každoroční Světový den sněhuláků. Vybral 18. leden.
Sbíráte sněhuláky, kolik jich ve své sbírce máte?
Vznik mé sbírky sněhuláků, to byl postupný proces. První figurky sněhuláků jsem si vyrobil během vánočního období. Později jsem začal hledat další sněhuláky, které bych přidal do své skupiny. A uvědomil jsem si, jak rozmanitá je jejich nabídka a sbírka se začala rychle rozrůstat, dnes mám postaviček sněhuláků asi kolem pěti tisíc. V letech 2001 až 2014 byla tato moje sbírka objektů v podobě sněhuláka zařazena do Guinessovy knihy rekordů jako největší na světě. Teď bych nutně potřeboval všechny její kousky znovu spočítat, ale nemám místo. Což je velký problém.
Sněhové festivaly
 Největší festival sněhu a ledu v čínském Harbinu.
|
Ze sněhu sněhuláci ve vaší sbírce určitě nebudou…
To ne. V použitém materiálu se moje figurky sněhuláků liší, někteří jsou ze dřeva, další ze skla, papíru, keramiky. A jsou také různě velcí: pro nejmenší předmět potřebuji lupu, protože umělec vyřezal a namaloval sněhuláka do špičky párátka. A největší je nafukovací dekorativní sněhulák vysoký tři metry.
Pořádáte také výstavy. Kde byli vaši sněhuláci nejdál?
Moje první výstava byla v roce 2003 v městském muzeu v rodném Reutlingenu, od té doby se každým rokem konají výstavy většinou po Německu. A rozhodně největším dobrodružstvím byla výstava v obchodním centru v Hongkongu v roce 2011.
Znají tam sněhuláky?
Ve skutečnosti je sníh v Hongkongu extrémně vzácný. Přesto není sněhulák v Číně cizí. Samozřejmě tam jsou regiony, kde hodně sněží a sněhuláky tam dobře znají, ale tamní média obecně proslavila sněhuláka i v regionech, kde sníh není. Je to prostě přátelský symbol zimy. Návštěvníci výstavy si u různých exponátů užili spoustu legrace.
Proč jste jako Světový den sněhuláků vybral zrovna 18. ledna?
Bylo to v roce 2009, kdy jsem si všiml, že spousta nejrůznějších věcí a události má svůj vlastní svátek – až na sněhuláka. A to přesto, že je symbolem zimy a je celosvětově známý a oblíbený. Skutečných sněhuláků je přitom stále méně, protože sníh padá méně často a drží se jen krátkou dobu. Tak jsem se rozhodl vytvořit Světový den sněhuláků a abyste si ten den dobře pamatovali, zvolil jsem 18. ledna: tvar osmičky připomíná sněhuláka a jednička hůl. Spojením těchto dvou čísel vzniklo číslo 18 a měsíc leden je logický, protože je pravděpodobnost výskytu sněhu ve střední Evropě nejvyšší. Poprvé se světový den sněhuláků dal oslavit 18. ledna 2010.
Květy milující sníh a led. Dopřejte si v zahradě zimní královnu čemeřici |
Jak a kde se takový den registruje?
Světový den sněhuláků je soukromá iniciativa, žádná registrace není nutná. Podstatné je, že má takový akční den své příznivce a fanoušky, kteří ten nápad považují za vtipný a zábavný. Světový den sněhuláků si rychle získal mnoho přátel. Jednotlivci, ale i skupiny jako mateřské školky, školy, firmy, umělci, spolky cestovního ruchu a podobně, ti všichni onen den oslavují po svém, bližší informace zveřejňuji na svých webových stránkách.
Jak bychom měli Světový den sněhuláků ve čtvrtek oslavit?
Mnoho pamětních dnů je velmi abstraktních, to Světový den sněhuláků je jiný. Každý může oslavit den po svém – samozřejmě by bylo fajn, kdyby byl všude sníh a každý si mohl postavit sněhuláka. Sníh ale není nutný, ani moje sbírka sněhuláků není ze sněhu. Existuje spousta dalších způsobů, jak slavit tento den: vhodným oblečením, jídlem naaranžovaným do podoby sněhuláka, nebo si můžete sněhuláka namalovat, vyrobit z jakéhokoliv dostupného materiálu, poslat svým známým přání nebo fotografii sněhuláka…
A jak by měl správný sněhulák vypadat, měl byste na závěr nějaké doporučení pro naše čtenáře?
Každý opravdový sněhulák je jedinečný. A buďme rádi, že ve světě, kde je vše regulováno a standardizováno, pro sněhuláka naštěstí ještě neexistuje žádný předepsaný vzhled. Každý tedy může sám za sebe svou fantazií, kreativitou a umem rozhodnout, jak by měl jeho sněhulák vypadat.
Sněhuláci se stali oblíbeným motivem umělců. Kresba tužkou pochází z konce osmnáctého století.
Dnes většinou stavíme sněhuláky ze dvou nebo tří sněhových koulí, ale než se tato technika prosadila, měli sněhuláci dvě nohy a ruce a výrazy jejich obličejů byly s fantazií modelovány také ze sněhu. Důležitá je každopádně zábava při stavění sněhuláka a rozmanitost: jeden sněhulák nosí kbelík jako klobouk, druhý hrnec a třetí například starý klobouk.
A na úplný závěr vám prozradím pozdrav sněhuláků: „Vždy studený nos!“ Tak se při jejich stavění dobře bavte.
Sněhuláci a jejich první obrázky, fotky, výstavy |
