„Na silnicích teď hynou tisíce obojživelníků. Pevná zábrana, která by žáby nasměrovala k propustkům, není v kraji ani jedna,“ uvedl Jakub Čejka z libereckého pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny.
Podle něj v době tahu sice fungují přenosné zábrany, ale jen na dobrovolnické bázi „Odhaduji, že v kraji je jich dvacet. Samozřejmě se nepodchytí všechna problematická místa,“ uvedl Čejka.
Nejvíc obojživelníků umírá na silnicích v okolí rybníků nebo vodních nádrží. O prvním rozsáhlém systému pevných zábran, které by žáby nasměrovaly do „podchodů“ v podobě propustků, se uvažovalo podél břehu vodní nádrže Souš. Z projektu ale sešlo.
Plechové zábrany sebrali zloději
„Myšlenkou na vybudování trvalé zábrany u Souše jsme se vážně zabývali, chtěli jsme udělat delší úsek. Aby opatření fungovalo, zábrany by musely být na obou stranách silnice a měřily by asi dva a půl kilometru. Stálo by to miliony korun. Po důkladném uvážení jsme od akce ustoupili,“ uvedl ředitel Krajské správy silnic Jan Růžička.
Projekt počítal s plechovými zábranami. Jedním z důvodů jeho krachu byl strach ze zlodějů. „Zloději nám tam byli schopní ukrást poklopy od kanálů, zábrany bychom nedokázali uhlídat. Pojistit je nešlo,“ dodal Růžička.
Silničáři již několik let alespoň na Souši objednávají dočasné zábrany. „Nemáme problém udělit souhlas organizaci typu Suchopýr, co buduje dočasnou bariéru třeba u Šolcova rybníku pod Oldřichovským sedlem,“ zmínil Růžička.
Systém ale nefunguje sám. Ochranáři musí žáby, které plůtky navedou do nádob, pravidelně přenášet. Tento způsob záchrany obojživelníků fungoval ještě před několika lety v Radimovicích u silnice na Jivinu.
Plůtky lidem vadily
Zábrany podél silnice stavěl a obojživelníky v údolí Mohelky obětavě přenášel do Radimovického rybníka místní obyvatel Karel Bílek. Lidem ale mimo jiné vadilo, že o plůtky mohou v noci zakopnout.
Aby zábrana měla smysl, musela přehradit i cestu k nádraží. Plůtky proto přestal stavět.
„Obojživelníky jsem s dcerou nosil asi čtyři roky. Bylo nám jich líto, na silnici to bývaly vyložené masakry. Během jednoho jarního tahu jsme nachytali třeba 500 obojživelníků. Polovinu by přejela auta,“ vzpomněl Karel Bílek. „Letos je sice migrace výrazně slabší, protože je rybník vypuštěný, žáby tam ale umírají pořád,“ doplnil Karel Bílek.
Podle něj jsou nejefektivnější bezobslužné podchody. Bohužel nefunguje systémové předávání informací o tom, že silničáři plánují opravu propustků.
Pomohla by domluva se silničáři
„Kdyby ochrana přírody věděla, že se něco takového chystá, měla by šanci domluvit se na úpravách, které by obojživelníkům vyhovovaly. Přitom by nemusely být ani drahé, zábrany nemusí být z kovu,“ domnívá se ochranář Čejka.
Opravy propustků podle silničářů vychází i na statisíce korun. „Není to nic jednoduchého. Důležité také je, komu patří okolní pozemky,“ dodal Jan Růžička.
„Myslím, že zábran je u silnic v kraji pořád málo, spousta žab stále hyne,“ myslí si vedoucí oddílu Zbojníci při Českém svazu ochránců přírody Milan Jánošík. Jeho oddíl každým rokem pomáhá hlavnímu organizátorovi Václavu Köhlerovi stavět kilometrový mantinel u silnice mezi Osečnou a Břevništěm.
Žáby se stahují z lesů a polí k rybníku u Chrastné. Řidiče upozorní i značka. „Plůtek zachrání i přes tisíc žab, záleží na roku. Stavíme ho asi deset let, se zemědělci máme dokonce domluveno, že můžeme šlapat na kraji pole,“ řekl Milan Jánošík.
