V něm sice neuspěli, i tak se ale jedná o jeden z největších úspěchů, jakého kdy regionální kapela dosáhla. Dobrý důvod zajít na pivo se zpěvákem Tomášem Pospíšilem.
Vyhráli jste. Jak jste se tam dostali?
My už jsme na této soutěži hráli asi dva nebo tři roky zpátky a to jenom díky tomu, že naše manažerka dřív pracovala v Hard Rock Café, já sám jsem třeba o té soutěži vůbec nevěděl. Skončili jsme tehdy v užším výběru, ale k živému vystoupení jsme se neprobojovali.
Zatímco letos...
Zatímco letos jsme se přihlásili - a zapomněli na to. Pak nám zničehonic zavolali, že jsme ve finále. Bylo to pro nás obrovské překvapení. Nečekali jsme to a dlužno dodat, že to bylo obrovské překvapení, minimálně pro mě, který už na podobné soutěže tak trochu zanevřel. Radši hraju naživo, než abych někam posílal nahrávky.
Čím si vysvětlujete to, že před pár lety jste nikterak výrazně nezabodovali, zatímco letos ano?
To by museli říct fanoušci. Spíš jde ale o to, že už máme k muzice trochu jiný přístup a hlavně spolu hrajeme dlouho, loni jsme oslavili pět let. Byla období, kdy jsme si říkali, jestli to třeba nezabalit, ale teď mě to baví rok od roku víc a víc.
Jak finále probíhalo?
Ze sto padesáti skupin z celé republiky jsme do něj postoupili čtyři. Hodnotila sedmičlenná porota, ve které zasedl šéfredaktor Headlineru Honza Vedral, hudební zpravodaj ČTK Roman Jireš, hudební publicista Jaroslav Špulák, šéfdramaturg televize Óčko Lexa Guha, za rádio Rock Zone Josef Vlček a rádio City Lukáš Bárczay. Porotu složenou z novinářů a publicistů doplnil i muzikant Vilém Čok. Ti všichni se dohodli - a dali nám to (směje se).
Kolik jste měli k dispozici času?
Dvacet minut, což představovalo šest do sebe nahuštěných písniček – abychom si hodně zahráli. Dali jsme do vystoupení hodně energie. Otevřeli jsme set novou údernou věcí ve stylu grungeového dvaadevadesátého roku. Porota si po předchozích dvou vystoupeních právě dávala večeři a najednou se s příbory v ruce zarazila a k jídlu se vrátila až po té naší dvacetiminutovce. Byla to jízda, když jsem slézal z pódia, byl jsem durch, třásly se mi ruce a byl jsem vyřízený, jako kdybych absolvoval dvouhodinový koncert.
Bavili jste se pak s někým z poroty?
Ano. Říkali, že každá kapela měla nějakou svoji slabou stránku a že se proto rozhodli pro kapelu, která měla nejvíc silných stránek, tedy pro nás.
Konkrétnější nebyli?
Ne. Já jim pak později psal; zatím jediný, kdo odpověděl, byl Lukáš Bárczay z rádia City, ale taky se konkrétně nevyjádřil. Přitom pro nás by bylo dobré o našich slabinách vědět, abychom na nich mohli zapracovat a odstranit je.
A co teď? Utkáte se, pomyslně řečeno, o evropský pohár?
Původně jsme se domnívali, že vítězové kol z jednotlivých států si spolu zahrají v evropském kole na Ibize. Ale k tomu nedošlo a porotci evropského kola jen vyhlásili vítěze na základě záznamů, které byly ve státních kolech natočeny. A už je i světový vítěz, je to rockabilly kapela z jihokorejského Soulu s názvem Street Guns.
Co plánujete do budoucna?
V červenci budeme točit klip a na žádost fanoušků jsme složili pár českých písniček. Bylo těžké se z angličtiny přeučit zpátky na češtinu, já jsem česky nepsal asi sedm let. Tlak na nás byl ale veliký, lidé odcházeli z koncertů a ptali se, proč nemáme české texty. Na naší nové desce, kterou pokřtíme k šestému výročí kapely osmnáctého listopadu v libereckém klubu Bunkr, budou tři české věci. A kdo ví, třeba u češtiny skončíme.
