„Je to nádherná hra, jedna z nejvýraznějších a nejlepších českých her,“ říká neskromně Františák.
„Má vynikající téma, a to společnost rozdělenou na základě náboženského přesvědčení. A i my žijeme ve světě, který je rozdělený ekonomicky, sociálně, ale stále více ideově. Takže to, že jeden svobodný lidský osud, jedna žena, nepovažuje za to nejnutnější stát na jedné či druhé straně barikády, ale má obyčejnou lidskou touhu mít někoho rád a žít s ním, je téma velice aktuální.“
Troufalou dramatickou prvotinu napsala Gabriela Preissová ve svých sedmadvaceti letech na objednávku prvního ředitele Národního divadla Františka Adolfa Šuberta.
Hra neznámé krasavice z moravského venkova nadchla i přísného dramaturga Ladislava Stroupežnického a obrovský úspěch premiéry v listopadu 1889 vyvolal jeden z nejbouřlivějších skandálů české divadelní historie, zuřivý spor mezi zastánci pozdního romantismu a průkopníky realismu.
„Hru od samého prvního uvedení provázejí skandály, zvláštní aura a inscenační tradice, kterou je podle mě potřeba přerušit a restartovat, protože se tak ještě nestalo,“ zamýšlí se dramaturgyně Lenka Chválová.
Liberec disponuje vhodnou Evou
Podle režiséra Františáka je Gazdina roba doceněná, ale divadla ji příliš často nehrají. „Není jednoduché najít vhodnou krajčířku Evu. Liberec má to štěstí, že ji má, a já z toho mám radost,“ těší režiséra.
Postavu Evy, která se zamiluje do Mánka z bohaté statkářské rodiny, ztvární Kateřina Kornhäuserová. Role její úhlavní nepřítelkyně, Mánkovy matky Mešjanovky, se ujala Jana Hejret Vojtková.
„Hraju Mešjanovku jako čistou mámu, které se nelíbí, že jí holka, která si něco umane, rozbourává rodinu. Myslím si, že by každá máma nějak jednala. Nelíbilo by se jí to. Eva nejedná čistě, je to pyšná holka, která se dere do vod, kde nemá být.“ Premiéra představení je na programu v pátek v 19 hodin.
