Poesiomaty umisťuje od roku 2015 spolek Piána na ulici zakladatele Ondřeje Kobzy. „Dříve jsme Poesiomat vnímali hlavně jako jukebox na básně, dnes se snažíme hlavně o zachycení ducha, kouzla a kulturního či symbolického významu místa. A to různými způsoby,“ vysvětluje Kobza. „Poesiomat tak vedle básní zpívá i písničky a vypráví příběhy nebo pohádky.“
Hejnický Poesiomat navazuje na loňský projekt spolku Piána na ulici, Česko-německého fondu budoucnosti a Nadace PPF, díky kterému vyrostlo sedm Poesiomatů u sedmi kostelů v různých oblastech bývalých Sudet.
„Jedná se o výjimečné památky v česko-německém pohraničí, které měly to štěstí, že se jich ujaly ruce srdcařů, kteří pracují na jejich obnově a vrací do nich život. Hejnice jsou dalším příkladem, jak bohaté je historické kulturní dědictví bývalých německých obyvatel českého pohraničí a jak důležitou roli v jeho záchraně hraje nadšení místních lidí a česko-německá spolupráce,“ přiblížil ředitel fondu Tomáš Jelínek. „Hejnický klášter plní úlohu setkávacího centra, místa dialogu a usmíření mezi Čechy a Němci.“
Z trubky mluví i zesnulý páter
V pořadí osmý „kostelní“ Poesiomat v Hejnicích nabídne pestrou paletu skladeb. Návštěvníci si mohou poslechnout básně v původním hejnickém dialektu místních Němců, pověsti z Jizerských hor, vzpomínky Jiřího Suchého na Hejnice nebo úsměvné vyprávění pátera Miloše Rabana, jakým způsobem se mu podařilo zachránit zdejší klášter.
„Do Poesiomatu jsem chtěl dostat vše, co Hejnice, respektive Haindorf reprezentuje,“ prozradil ředitel Kláštera Hejnice Jan Heinzl.
Nápad s Poesiomatem v Hejnicích ocenil i hejtman Libereckého kraje Martin Půta. „Tuto aktivitu velice vítám. Když se navíc skloubí umění s krásami Jizerských hor a okolím Hejnic, je to balzám na duši,“ řekl.
30. května 2019 |