„Kalinův hrob je ve špatném stavu a nám to není lhostejné. Jde o morální závazek a povinnost k významné osobnosti, která je spjatá s naším městem,“ vysvětlila místostarostka Nového Boru Stanislava Silná.
Po uzavření smlouvy město uhradí nájem na deset let dopředu ve výši necelého sedmi a půl tisíce korun. Současně s tím se zaváže pečovat o náhrobek a jeho nejbližší okolí. „Je třeba srovnat obelisk, odborně ho vyčistit a obnovit nápis. Celkové náklady nepřesáhnou pětadvacet tisíc korun,“ upřesnila Stanislava Silná.
Josef Jaroslav Kalina se narodil před dvěma sty let, v listopadu roku 1816 v rodině cestmistra. Zemřel na souchotiny v červnu 1847.
Tolik se podobal Karlu Hynku Máchovi. Jako on zemřel mladý, v bídě a na nemoci z nedostatku. Jako on miloval Bezděz a krajinu kolem něj. Jako Mácha žil ve stejné době, která ho také nepochopila.
„I když pocházel ze silně germanizovaného prostředí, našel si cestu ke slovanským jazykům a svou poezií psanou v češtině vyjadřoval vlastenecké cítění. Své všestranné nadání prokazoval vedle literární činnosti i prací v oblasti filologie, literární kritiky, filosofie a v dalších vědních oborech. Překládal z angličtiny, němčiny i polštiny a vyučoval cizí jazyky,“ přiblížila velikost této osobnosti vedoucí odboru školství, kultury a sportu novoborského městského úřadu Alena Forgáčová.
Studoval také hebrejštinu a sánskrt. Na jeho rodný dům v Novém Boru – v ulici, která dnes nese Kalinovo jméno – upomíná pamětní deska.
V pozůstalosti se našla legenda
„Teď shasly oltáře, rozborceni bozi. Na bohům zmilelém místě utkvěn kříž. A na Bezdězu hvozdnaté poušti. Baví křesťanský poustevník,“ tak zní jedna z úvodních slok Kalinovy pověsti o poustevníku z Bezdězu Janu Kvarinovi.
Legenda se našla až v Kalinově pozůstalosti a v roce 1851 vyšla v časopise Lumír (který mimo jiné spoluzakládal František Břetislav Mikovec, rodák ze Sloupu v Čechách, sousední vsi od Kalinova Nového Boru – pozn. autora).
Poté, co legenda vyšla, Kalinovi přátelé dosvědčili, že se básník zabýval po řadu let zkoumáním staré bezdězské historie a sbíral pověsti a spisy o původu hradu i obce u něj.
Přestože ve své době se neprosadil, literární kritici dnes jeho bezdězskou legendu i další tvorbu hodnotí pozitivně. V souvislosti s bezdězskou legendou Jan Kvarin se dnes také spekuluje o tom, že Kalina mohl mít podobné vlastenecké záměry jako známý český „falzifikátor“ Václav Hanka.
Byl Kalina falzifikátor?
Je totiž teoreticky možné, že Kalina chtěl bezdězskou legendu vydávat za starou anonymní skladbu, která by zlidověla a ujala se a dokázala by, že historie Bezdězu a tudíž i českých zemí sahá opravdu hodně daleko.
„Byla to jeho pocta Bezdězu, kterému měl přidat touto legendou aureolu dávných křesťanských tradic, jakými se mohly honosit některé západní evropské země?“ ptají se dnes někteří kritici.
Jisté je, že Kalina jejich slovy „z různých motivů, které se vyskytují ve světových literárních tradicích, vytvořil poustevnickou legendu o Bezdězu, zcela v duchu podobných vyprávění, jaká vznikala a kolovala v křesťanských zemích.“
Kalinova báseň, kterou znali jeho přátelé již za jeho života, byla tak melancholická, že někteří soudili, že by se mohla stát libretem pro operu s českým raně křesťanským námětem.
Kalina v bezdězské legendě použil i motivy takzvané legendy montserracké, kterou u nás poprvé zveřejnil shodou okolností rodák z České Lípy a učený benediktin Veremund Proche (1694-1748), který také napsal několik zajímavých publikací o Bezdězu.
Josef Jaroslav Kalina je autorem i dalších děl, například Kšaft, Novoroční noc, Přástevnice, Hadrnice, Klášterní panna, Jidášův peníz, Zazděná panna, Ironie lásky, Otázka milenky či Májová noc. Kalinův pohřeb v Praze byl považován za jeden z prvních projevů předrevoluční situace roku 1848. Průvodu na hřbitov se zúčastnilo na tři tisíce lidí.
