Dva pokoje s komorou, koupelnou, kuchyní a spíží. Tak vypadal služební byt na nádraží v Chotyni na přelomu 19. a 20. století. Z cestujících už ho ale nikdo nepamatuje. Většina si jen matně vybaví, že v těch místech pak dlouho bývala pokladna. A ani tu dnes na chotyňském nádraží nikdo nenajde. Posledních 25 let je totiž budova prázdná a chátrá.
Snahy obce a Libereckého kraje o její záchranu se ale zatím míjí s názorem Správy železnic. Ta chce část nádraží zbourat, protože pro ni nemá využití.
Liberecký kraj spolu s obcí proto chce nádražní budovu s dřevěnou letní čekárnou dostat na seznam kulturních památek. Už se kvůli tomu uskutečnilo i jednání se zástupci Národního památkového ústavu v Liberci.
„Vypadá to, že prohlášení za kulturní památku je jediný způsob, jak nádraží jako celek zachránit. Ta budova je velmi atypická, je uzpůsobená tomu, že stojí ve svahu, respektive v železničním náspu. Myslím, že celá ta trať z Liberce do Žitavy je de facto historickou památkou sama o sobě. Vlaky tam jezdí už 160 let,“ poukazuje hejtman Martin Půta.
Chotyně se snaží získat nádražní budovu do svého vlastnictví už devět let. Místo toho přišla nedávno od Správy železnic informace, že část nádraží se má zbourat. Místní s tím nesouhlasí.
Silueta na kopci je neodmyslitelná
Podle nich silueta nádraží na kopci k Chotyni neodmyslitelně patří. Starostka se proto obrátila na Správu železnic s tím, zda by obec nemohla nádraží dostat na dvacet let do pronájmu a zřídit tam klubovnu pro místní skauty, kteří nemají vlastní zázemí.
Díky velikosti budovy by tam byl i prostor pro nocleh, kterého by mohli využívat skauti i z dalších oddílů. Na opravu chtěla obec část peněz, které má Správa železnic vyčleněné na demolici budovy.
„Nám by stačilo ani ne padesát procent té částky a byl by zde krásný opravený objekt s využitím a dokonce ve vlastnictví Správy železnic. Samozřejmě by mnoho z toho muselo jít na výjimky, ale byla jsem připravena s tímto rizikem do toho jít. Jenže. Jde o státní majetek a vlastně nic z toho, co jsem nabídla, nejde,“ stýská si starostka Chotyně Jana Mlejnecká.
Podle Správy železnic je problém především v tom, že chotyňské nádraží je součástí železničního náspu. Proto není možné jej prodat nebo pronajmout.
„My nejsme žádní bořiči historie, to opravdu ne. Ale každá nádražní budova má svá specifika. Konkrétně v Chotyni je součástí nástupiště a drážního tělesa. Z pohledu bezpečnosti to proto není ideální prodat nebo pronajmout. Obec to chce pro skauty, ale nevím, zda mají být děti v budově, která je součástí tělesa dráhy,“ zmínil v České televizi generální ředitel Správy železnic Jiří Svoboda.
Aktuálně tak železničáři stále počítají s tím, že příští rok zbourají zděnou část nádraží a zachovají dřevěnou čekárnu. Kraj ani obec se s tím ale nechtějí smířit. Zachovat chtějí nádraží jako celek a ne jen jeho část.
Žádost odejde do konce února
„Obávám se, že za dalších deset roků vytrvalé péče Správy železnic by se zboural i ten přístřešek a vyrostla by tam nějaká betonová kobka, kterou teď s oblibou všude umísťují místo starých nádraží. My bychom ale rádi zachovali genius loci, které chotyňské nádraží má,“ vysvětluje Půta.
Žádost o zapsání nádraží na seznam kulturních památek by se měla podle hejtmana odeslat na ministerstvo kultury do konce února.
„Ano, o zápis požádáme, pokud je to zatím jediná cesta. Byť je to cesta strašně dlouhá s nejistým koncem. A přináší i další otázky, jako kdo potom opraví chráněnou památku? Už mě i napadlo sehnat peníze na opravu někde jinde, jenže kde máme jistotu, že nám tu budovu potom Správa železnic opravdu pronajme. Mrzí mě, že obec není v tomto případě rovnocenným partnerem státu, a že státní podnik nemůže fungovat normálně,“ uvedla starostka Mlejnecká.
