Dvě na Rybníčku, tři poblíž Pražské ulice, a dokonce čtyři v okolí náměstí Dr. Edvarda Beneše. To je jen poloviční výčet vietnamských podniků v centru Liberce.
„Za posledních deset let zájem o naši kuchyň opravdu vzrostl a myslím, že nebýt aktuální ekonomické situace, bylo by ve městě vietnamských restaurací klidně ještě více,“ říká Lukáš Le, majitel vietnamského bistra Noos, které se nachází naproti libereckému nádraží.
„Celá naše rodina si vietnamskou kuchyni rychle oblíbila. Baví nás jejich široká nabídka a netradiční kombinace ingrediencí. Jsou to zdravá a lehká jídla, takže po nich člověku není těžko,“ vypráví jedna ze zákaznic stojící před restaurací MOC v obchodním centru Forum Liberec.
„Najíte se výborně, za dobré peníze a na nic dlouho nečekáte. Někdy se až nestačím divit, jak rychlé to je,“ dodává s úsměvem.
Vietnamské podniky přitom mnohdy nedělají úplně autentická jídla, ale přizpůsobují je českým zákazníkům. „Dlouho tu byla obava, zda by Češi vůbec chtěli jíst i něco jiného kromě pho a smažených závitků, to byla totiž sázka na jistotu. Později však začali odvážní Vietnamci nabízet i další jídla, jako například bún cha nebo bún bo nam bô, která jsou nyní neodmyslitelně spojena s vietnamskou kuchyní. Jsou to však všechno takové přizpůsobené verze, protože Vietnamci mají v jídle trochu jiné preference, co se týče chutí,“ zamýšlí se Lukáš Le.
Pravou místní kuchyni mohou lidé ochutnat například ve známé pražské tržnici Sapa, která je obchodním a kulturním centrem pro všechny české Vietnamce. Právě zde většina z nich rovněž nakupuje zboží do svých obchodů.
Za konkurenci se nepovažují
Ačkoliv se zmíněné liberecké podniky nenacházejí daleko od sebe, za konkurenci se nepovažují.
„Je logické, že se mezi nás klientela rozdělí. Za sebe ale můžu říct, že ostatní jako konkurenci neberu, jelikož máme jinou nabídku. Navíc se většinou známe, spousta z nich jsou naši známí nebo příbuzní,“ vysvětluje majitel bistra a dodává, že je opravdu rád za zájem, který vietnamské podniky nejen v Liberci vzbudily.
Takový přístup podle jeho slov vychází ze samotné povahy a vlastností Vietnamců, kteří bývají nadmíru pracovití a obětaví. Oproti Čechům se vnímají více jako součást celku, ať už jde o rodinu, podnik nebo komunitu. Za jakékoliv situace drží pospolu a jsou ochotni si pomoc.
Podotýká také, že se s nástupem druhé generace Vietnamců, do které sám patří, postupně začíná měnit názor na celou jejich komunitu.
„Situace se bude hodně lišit. Na vesnicích a u starších lidí budeme asi stále považováni za „večerkáře“, ale například v Praze už se to mění. Je tam spousta úspěšných Vietnamců napříč různými obory.“
