Na šampionátu byla s jedním ze svých tří psů jako náhradnice české reprezentace, delegátka Mezinárodní kynologické federace a ještě jako neúnavná komentátorka.
„Především u border kolií je jejich přirozeností dělat člověku radost. Mají nejlepší mozek a jsou explozivním plemenem. Pokud si se svým psem sednete, plujete v prostoru podobně jako například dokonale sehraný a na jednu notu vyladěný taneční pár,“ dodává Lačňáková.
Závodníci se psy vybíhají velmi svižným tempem na dva druhy parkúru. Při jumpingu překonávají 22 překážek vysokých 30, 40 a 60 centimetrů - podle velikosti svého zvířete. Psi sviští rovněž tunelem a látkovým tunelem a proskakují kruh.
Kličkují také mezi tyčkami slalomu a svými ladnými pohyby připomínají nejlepší lyžaře světa. Při disciplíně agility, ve které musí prokázat hbitost, trasu komplikuje houpačka, kladina a střecha ve tvaru A.
„Na parkúru jste se svým psem v obrovském fofru, musíte běžet rychlostí určitě vyšší než pět metrů za vteřinu,“ upozorňuje Lačňáková. S českým družstvem vybojovala v roce 2006 v agility zlaté medaile.
„Člověk a jeho pes by měli mít stejné povahy“
Podle Lačňákové nelze vychovávat šampiony v agility strachem a přísnou drezúrou. „Báli by se pak, že něco udělají špatně, chybovali by nebo se zastavovali před překážkami,“ vysvětluje Lačňáková. Sama přijela do Liberce s jednou border kolií a dvěma šeltiemi.
„Psi, jimž dáváte při výcviku hodně volnosti, dokážou tratí proletět jako vítr a přinést vám neskutečné zážitky. Ale taky závod zkazit, v čemž právě spočívá krása agility,“ prohlašuje Lačňáková. „Člověk a jeho pes by měli mít stejné povahy. Třeba k tvrdšímu psovi parson terrierovi patří tvrdší lidé,“ upozorňuje.
AgilityAgility připomíná laikům trochu psí cirkus. Je to ale sport, při němž zvířata zvládají parkúr podobně jako koně. Jenomže jejich páni běží vedle nich a na překážky je navádějí bez kontaktu. |
Na liberecké mistrovství dorazilo nejvíc border kolií a šeltií - 184 a 149. Česko se řadí v agility mezi velmoci podobně jako Německo.
„U nás dělá agility asi osmdesát procent žen a dvacet procent mužů,“ prozrazuje Lačňáková. „V Belgii, kde v posledních letech žiji, naopak převažují muži. U nás začínají s agility již děti a závodí především mladší lidé. Agility berou jako sport, zatímco v Belgii spíše jako odpočinek a zábavu. Tam se agility věnuje hodně starších lidí.“
Lačňáková sice bydlí v Belgii a pracuje v sousedním Nizozemsku jako specialistka na finanční controling, ale závodí stále za Česko.
Nejlepší závodníci v agility zůstávají amatéry, řada z nich si však dokáže přivydělat peníze jako instruktoři. Pomáhají začínajícím závodníkům v tréninku psů. „Třeba v Německu dostane instruktor za hodinu šedesát eur (v přepočtu přes 1 500 korun). Mně se zanedlouho poštěstí díky agility podívat v roli instruktorky již podruhé do Japonska,“ říká.
O psy se závodníci starají jako o vrcholové sportovce. „Po závodech nezapomínáme na regeneraci. Masírujeme je, chodíme s nimi plavat, cvičíme s nimi. Zůstávám s fenkami i přes noc. Menší šeltie se mnou spí v posteli, větší borderka v boxu vedle,“ uvádí Lačňáková.
Závodníkům fandily v aréně tisíce diváků. Přicestovali až z Japonska nebo Kanady. Češi se v konkurenci 42 zemí neztratili a dokázali, že patří ke špičce. Tereza Králová se Say získala v kategorii velcí psi (large) zlato. Mezi středními psy (medium) má stříbro Kateřina Malačková s Izzy. Stříbro v medium patří českému družstvu Kateřina Malačková, Radka Mokrošová, Eliška Panáčová a Martina Magnoli Klimešová.
