Elwis, Elzara a James Bond. Když vejdou do pokoje, okamžitě se změní nálada. Lidé se začnou usmívat, mizí strach, uvolní se napětí. Jejich teritoriem je Krajská nemocnice Liberec.
Nejde však o žádné superdoktory ze světa lidí, i když léčení se svým způsobem věnují. Léčí však sami sebou, pouhou svou přítomností. Elwis, Elzara a James Bond jsou totiž dva psi a jeden kocour. Pod vedením Petry Konečné provozují takzvanou canisterapii a felinoterapii.
„Přítomnost zvířete u pacienta má pozitivní dopad. Působíme tu jeden rok a je vidět obrovský úspěch. Díky zvířatům se pacienti uvolní, zlepší se jim nálada, lépe komunikují. Měli jsme tu třeba malou holčičku, která nechtěla s nikým z personálu mluvit. Bavila se jen s pejskem, pomáhal jí zbavit se šoku z toho, co se jí stalo,“ poukazuje canisterapeutka Petra Konečná.
Psychosociální péči o pacienty se chce krajská nemocnice věnovat ještě víc. I kvůli tomu teď zřídila nové středisko podpůrné péče. Patří pod něj kromě canisterapie i tři nemocniční kaplani a dobrovolnické centrum Dobromysl.
„Poskytujeme péči všem nemocničním oddělením. Dřív byl kaplan jen na oddělení následné péče, ale ukázalo se, že ta potřeba je i jinde. A nejde jen o čistě věřící, těch je asi jen deset procent. Je tu spousta pacientů, kterým se život obrátil kvůli závažné diagnóze vzhůru nohama a potřebují se s tím smířit, dostat novou naději do života. Doktoři na ně tolik času nemají, musí léčit a operovat další pacienty. Proto jsme tu my. Pomáháme jim také překlenout někdy hodně dlouhé čekací doby na vyšetření. Psychickou pomoc ale poskytujeme i personálu, řešíme vztahy na pracovišti i partnerské problémy,“ zmínila vedoucí střediska Jolana Strnadová.
Psychická pohoda je stejně důležitá jako medicínská léčba
Podle generálního ředitele nemocnice Richarda Lukáše jde o výjimečnou aktivitu i v rámci České republiky. „Když jsem ještě operoval, viděl jsem spoustu pacientů, kteří potřebovali něčí spoluúčast, potřebovali obejmout, byli ztrápení. Psychická pohoda je stejně důležitá jako medicínská léčba. Proto si nesmírně vážím dobrovolníků, kteří nezištně přicházejí do nemocnice trávit svůj čas s lidmi, kteří jsou vytrženi z normálního života. Je to stejně nedocenitelná věc jako dobrovolné dárcovství krve. Bohužel, v českém zdravotnictví je to pořád poněkud opomíjené téma,“ řekl Lukáš. Nemocnice zatím eviduje dvacet aktivních dobrovolníků a uvítá další.
Dobrovolníci si s pacienty nejen povídají, ale hrají s nimi i karty, zpívají, pečou dobroty, vyprávějí vtipy, čtou knížky. Každý, jak uzná za vhodné. Je mezi nimi i dvaadvacetiletá Lucie Jančárková.
„Začala jsem před půl rokem. Studovala jsem sociálně právní školu, zajímá mě psychologie. Dobrovolnictví mě hodně posunulo dopředu. Snažím se i s lidmi o mnoho let staršími než já nalézt společné téma, přivést je na jiné myšlenky. Zrovna teď jsme si s jednou pacientkou povídaly o marmeládách. Myslím, že se není čeho bát,“ říká sympatická černovláska.
Práci dobrovolníků zaštiťuje centrum Dobromysl. To se stará o úvodní školení a vytipuje i pacienty, kteří o společnost dobrovolníka stojí. „Nejvíce se nám tato služba osvědčila na spinální jednotce, u následné péče, na neurocentru a dětském oddělení. Kolikrát vlídné slovo, pohlazení po ruce nebo vyvezení vozíčkáře na sluníčko udělá s pacienty velké divy,“ poukazuje koordinátorka dobrovolníků Václava Fotrová.
