Sušená hlava indiána i krokodýl. Kniha spisovatele Jana Šebelky ukazuje unikátní snímky z domu Gustava Ginzela.
Po knize Podivín, který okrášlil svět a rozšířené německé verzi Globetrotter aus dem Misthaus se Šebelka pustil do další publikace. Je fotografická a vyšla nedávno v českoněmecké verzi v jabloneckém nakladatelství Domu česko-německého porozumění. Nese název stejný jako adresa Hnojového domu: Jizerka 8 / Klein Iser. Kromě Šebelky se na ní podílela jablonecká spisovatelka Petra Laurin a Němec Wolfgang Domeyer.
Proč kniha třetí? „Po vydání druhé knihy se nám ozývali další pamětníci s víceméně obdobnými vzpomínkami a příběhy, které však o této pozoruhodné osobnosti v podstatě nic nového nepřinesly. Z tohoto důvodu jsme o další knize či o rozšířeném vydání vůbec neuvažovali,“ vypráví autoři knihy.
„Naše předsevzetí se však změnilo po setkání s Wolfgangem Domeyerem, který Hnojový dům s okolím a jeho majitelem fotografoval od konce osmdesátých let dvacátého století, přes osudný požár v srpnu roku 1995 až do dnešních dnů. Vznikla tak zajímavá sbírka diapozitivů s tisíci unikátními záběry, které zachycují většinu artefaktů, bez nichž si není možné původní Hnojový dům představit a které definitivně zmizely v plamenech devastujícího ohně,“ pokračují.
Nejlepší fotografie jsou v publikaci
Když jim majitel pozoruhodného archivu v saské obci Grosschönau několik hodin promítal diapozitivy zachycující genius loci Hnojového domu, Šebelka s Laurin se shodli, že by byla škoda, aby výjimečné dokumentační snímky zůstaly v jeho soukromém archivu.
„Porada s naším dvorním grafikem Romanem Karpašem vedla k rozhodnutí vydat obrazovou publikaci s výběrem těch nejlepších fotografií,“ dodává Šebelka.
Ve fotografické publikaci si čtenář může prohlédnout například scvrklou hlavu indiána, kterou si Gustav Ginzel přivezl z Jižní Ameriky. Jako stovky dalších rarit ovšem shořela při požáru v roce 1995. Dále je tu třeba vycpaný krokodýl kousající se do vlastního ocasu nebo snímek Ginzela, jak odjíždí na starém bicyklu k meteorologické stanici, kde sbíral data o ovzduší Jizerských hor.
Představu blbce nahradil jemný a citlivý muž
Když se Jan Šebelka pouštěl před přibližně osmi lety do psaní první knihy o pábiteli, šel do toho se zkreslenou představou. Tehdy vzpomínal: „Přiznám se, že jsem Ginzela chtěl popsat jako takovou podivnou figurku. Jenže čím víc jsem o něm slyšel vyprávění a čím víc jsem měl sepsaných příspěvků od pamětníků, tím jasněji jsem si uvědomoval, že před sebou nemám toho člověka, za kterého ho všichni neznalí měli. Tedy bláznivce a blbce. Ale že naopak šlo o vzdělaného, jemného a citlivého muže. Člověka, který se před lidmi spíše schovával a málokoho si pouštěl k tělu.“
Gustav Ginzel byl například jedním ze zakladatelů lyžařského „maratonu“ Jizerská padesátka nebo držitelem řady horolezeckých prvovýstupů na hory a skály nejen v tuzemsku. Čím se vlastně tento muž živil, ale přesně nevěděli ani jeho přátelé. I tak dokázal procestovat téměř celý svět od Kavkazu po Andy. Na Jizerce obýval horskou chalupu, roubenku, kterou nazval Misthaus (Hnojový dům).
Hnojový proto, že v době, kdy ho koupil, sloužil dům jako stáj pro dobytek a hnůj dosahoval až téměř ke stropu. Ginzel ho vyčistil tak, že do něho svedl potok. V domě pak ubytovával turisty. Stavba i sám Ginzel se poměrně rychle stali turistickou atrakcí Jizerských hor.
Dobrodruh se narodil 28. února 1932 v Liberci a zemřel 28. listopadu 2008 v německém Kemptenu.
