Ta z dálky připomíná police plné knih. Ve skutečnosti jde ale o staré cihly.
„Knihovna stojí na místě, kde bývala po válce pekárna. Ale moc pečiva se v ní nenapeklo. Její majitelé o ni po roce 1948 přišli. I kvůli tomuto pohnutému osudu jsme chtěli, aby se dům promítl do nové stavby. Takže do fasády se použily všechny staré cihly, které se z pekárny podařilo zachránit a byly ještě použitelné,“ upřesňuje starosta Josef Horinka.
Neotřelá fasáda přitom není jediným spojením historie s minulostí. Po té se v knihovně doslova šlape. Pod částí budovy se totiž nacházel ve středověku hřbitov. Při archeologickém průzkumu v rámci demolice staré pekárny se proto našlo několik lidských koster. Dvě z nich připomíná malba na podlaze knihovny v přízemí. Návštěvníky zaujmou i citáty různých spisovatelů, které jsou otisklé v betonových zdech.
Na nezájem čtenářů si nová knihovna, která přišla Hrádek na 17 milionů korun, rozhodně stěžovat nemůže.
„Hned první den k nám přišlo osm lidí, kteří předtím do knihovny nechodili a hned si nechali udělat průkazku. A chodí další. To nás těší. Lidé jsou zvědaví, jak nová knihovna vypadá,“ zmínila knihovnice Kateřina Maryšková. To potvrzuje i Vít Štrupl, ředitel multifunkčního centra Brána Trojzemí, které knihovnu provozuje.
„Vznikl tu jakýsi kompaktní ostrov kultury. Knihovna navazuje hned na kino a informační centrum. Chceme tu pořádat akce, které jsme kvůli omezeným možnostem v předchozím sídle knihovny dělat nemohli. Jako besedy se spisovateli, akce pro děti a podobně. Ven na dvorek chceme pořídit i posezení, aby se lidé mohli začíst do půjčených knížek a k tomu si dát třeba kávu,“ řekl Štrupl.
