Srst má červenou, někdy s nádechem do žluta. Rohy jsou kratší, světlé a občas zakončené tmavými špičkami. Řeč je o původním plemeni skotu česká červinka. Kdysi se u nás červinky běžně chovaly v horských a podhorských oblastech, a to jak na mléko, tak i na maso a zapřahaly se do pluhů.
Postupně však z krajiny vymizely. V roce 2000 byly v Čechách pouhé dva chovy s celkovým počtem 88 červinek. Klidně by tak mohly figurovat na seznamu kriticky ohrožených druhů. Přitom v české kotlině se červinky chovaly od dob Keltů.
Do záchrany starého plemene se teď pustí Střední škola hospodářská a lesnická z Frýdlantu. Chov bude součástí Národního programu využívání genetických zdrojů zvířat a rostlin významných pro zemědělství.
„Tento fond má zajistit přežití původních zvířat, která jsou dnes překonaná výkonem plemen moderních, ale přitom nesou prospěšné geny, které mohou pomoci vylepšit vlastnosti dnes chovaných produkčních zvířat. Zkrátka, aby nezmizela ze světa,“ říká Jaroslav Palarec, zástupce ředitele hospodářské a lesnické školy pro praktickou výuku.
Ještě letos by tak frýdlantská škola měla dostat pět prvních českých červinek, postupně může chov rozšířit až na třicet zvířat.
„Se záchranou českých červinek se začalo už před první světovou válkou. Po ní tady zůstala jen tři stáda, z toho jedno bylo v Hrabačově v Jilemnici. Pak se začalo se šlechtěním, ale velkou ránu tomu zasadila kolektivizace po druhé světové válce. To se sem začaly dovážet dojnice ze Sovětského svazu jako malina a podobně a červinka byla odepsaná a téměř zmizela. Musel se pak využít plemenný býk polské červinky a následně i býk z Německa, aby se vůbec podařilo chov udržet. Po revoluci tu bylo všeho všudy asi čtyřicet kusů. Červinka totiž nemá příliš vysokou užitkovost, pro současný tlak na co nejvyšší produkci se nevyplatí,“ vysvětluje Palarec.
Mléko je kvalitnější
Zatímco například holštýnské krávy nadojí za rok 19 i více tisíc litrů mléka, červinka dá ročně jen 3 až 3,5 tisíce litrů.
„Ale zase je dlouhověká. Dožije se v pohodě třinácti let, kdežto holštýnská vydrží tak čtyři roky, protože když tolik dojí, je to obrovská zátěž pro organismus. Právě proto je i mléko od červinky o něco kvalitnější, protože ho neprodukuje tolik. Má přes čtyři procenta tuku, zatímco normálně ho tam je tak 3,8 procenta,“ poukazuje Palarec.
Červinka je navíc velmi odolná, nenáročná, otužilá, dobře se přizpůsobuje prostředí a je tak vhodná do ekologického hospodaření. Do velkých kravínů se nehodí, nejlepší je pro ni pastevní odchov.
„Chceme našim žákům poskytnout co nejvíc praktických informací z oblasti zemědělství. Aby se seznámili jak s konvenčním způsobem zemědělského hospodaření, tak i s režimem ekologickým a viděli ten rozdíl. Česká červinka je navíc kulturně-historickou součástí chovu v českých zemích, takže nás těší, že můžeme přispět k zachování jejího genofondu,“ zdůrazňuje ředitel hospodářské a lesnické školy Miroslav Kudrna.
Dnes se české červinky chovají v necelých třiceti chovech a počet zvířat přesahuje tři stovky. K zachování plemene posloužilo 56 embryí uložených v genobance ve výzkumném ústavu v Uhříněvsi v roce 1997.
Každý chovatel červinky musí dodržovat přísná pravidla, která jsou daná pro chov genetického zdroje, aby plemeno zůstalo uchované v původní formě i pro další generace.
„Několikrát do roka je budeme měřit, vážit, budou se různě hodnotit a třeba se nám povede odchovat i býčky, kteří budou zařazeni jako plemenní. Ale to ještě uvidíme,“ dodal Palarec.
