„Nevím, kde se označení opera oper vzalo, ale z mého pohledu je to pravda. O genialitě Mozarta by se daly vyprávět tučné stati,“ říká šéf liberecké opery Martin Doubravský.
Jeho slova potvrzuje dirigent Stanislav Vavřínek. „Mozart nikdy nepoužíval žádnou vatu, zbytečnou výplň. Každá nota má u Mozarta své opodstatnění. A platí to i pro Dona Giovanni,“ míní dirigent.
Námětem opery se stal velmi populární španělský renesanční příběh o zhýralci Donu Juanovi, který pro Mozarta zpracoval vyhledávaný libretista Lorenzo da Ponte. Použil řadu dobových literárních prostředků, avšak příběh komplikovaných emočních vztahů je napsaný velmi čistým způsobem. Inscenace je tak silně aktuální.
„Mnohá díla v tisíciletých dějinách evropské hudební kultury označujeme přívlastkem nadčasová, protože nepotřebují kolorit doby svého vzniku k tomu, aby živě promluvila k současnému divákovi. A jsou mezi nimi dokonce taková, která jako by svou nadčasovost přes bariéry staletí přímo vykřikovala. Přesně k takovým náleží i Mozartův Don Giovanni,“ zamýšlí se režisérka Dorotty Szalma.
Těžší než Fantom opery, uznává Schwab
Potrestaný prostopášník bude k libereckému publiku promlouvat ústy Csaby Kotlára a Radima Schwaba. Ten je širšímu publiku znám spíše jako muzikálový zpěvák.
„Když jsem před lety dělal Fantoma opery a začal ho zkoušet, říkal jsem si, jak je to těžké a co těžšího mě ještě může potkat. A teď to přišlo. Tohle je to nejtěžší, co jsem kdy v životě zpíval. Je to role, která je těžká po všech stránkách. Je to opravdu nářez! Je to náročné, ale zároveň krásné,“ svěřuje se téměř dvoumetrový zpěvák, který svou lásku k opeře nikterak netají.
„Už od malička jsem operu miloval. A to tak moc, že jsem ji doma pořád poslouchal. Naši už to nemohli vydržet a koupili mi sluchátka!“ V liberecké inscenaci se vedle domácích sólistů představí i řada neokoukaných tváří.
„Řekli jsme si, že postavy Zerliny a Masetta jsou pro nás role, které sluší mladým začínajícím lidem, a proto jsme se rozhodli udělat otevřené výběrové řízení. Trošku jsme se zděsili, protože těch přihlášek přišlo 90 nejen z České republiky, ale i ze zahraničí,“ směje se Doubravský.
Don Giovanni se na liberecká prkna vrací po dlouhých třiceti letech. To zaskočilo i dramaturgyni Lindu Keprtovou. „Divím se, že se tu tak dlouho nehrál. Je to takový titul, po kterém chce každý sáhnout. Pro inscenační tým je to opravdu dortíček,“ zamýšlí se.
