Bylo by vhodnější, aby starosta Chrastavy se uklidnil a více přemýšlel než něco zase řekne. Jinak působí dojmem, že zloděj křičí chyťte zloděje. Pokud se mu něco nezdá, nechť si to dá k soudu, ale ať pak zase nekřičí, když soud prohraje a městskou kasu soudní tahanice bude stát další peníze. Je dobře, že se auditní orgán MF nenechá zastrašit, je třeba význam kontrol zvýšit a když to nejde po dobrém, holt si bude muset nejen Chrastava zvykat, že se bude učit i po zlém. Jestli bez EU bylo v Česku zvykem provádět nestandardní operace jako samozřejmé, pak EU nás z tohoto bludu jak je vidět jako jediná musí vyvést z omylu. Kdybychom nebyli v EU, pak by se veřejné peníze rozběhli do míst, které by nikdo neměl zájem transparentně kontrolovat. Chrastava snad má pravdu jen v tom, že kdysi zřízené operační programy v takové šíři ze strany tehdejší pravicové vlády byla chyba a past zároveň. Ale vnitrostátní pravidla si určuje každá země sama, byla to blbost Čechů, že si to takto určili. Zkušenosti a dobrá praxe varovala, ale pravice byla hluchá a slepá. Regiony vůbec neměly mít tolik pravomocí, když v ruku v ruce neměly k dispozici tolik kvalifikovaných lidí a zkušeností. Ze strany centra to byl alibistický krok, že to bude více demokratické, když se rozhodování přiblíží více regionům. Ale bylo to pokrytecké, protože bylo všem jasné, že to bude nahrávat hlavně lokálním mafiím. Regionům to i vyhovovalo ze začátku, místní bossevé měli kšeftíky až ale přišel čas zúčtování a následné kontroly vyúčtování ze strany EU, došlo k panice a vystřízlivění. Místo uměle živené nenávisti k EU bychom si to raději měli vyříkat s těmi, co nás systémově uvrhli do bídy a utrpení. Máslo na hlavě má ODS a z ní vzniklé klony včetna Klause a jeho družiny. Nyní pozdě bycha honit a neznalost zákona neomlouvá, pane starosto Chrastavy!

Pěkně jste se rozpovídal. Ale jestli pánům Canovovi a Půtovi nejde spíše o to, že MF mění podmínky za pochodu a co platilo včera tak dnes najednou je jinak. A to, že se ROP vyviní se spoluzodpovědnosti se zdůvodněním, že nemůžou ověřit všechno, je alibismus. Pokud určuji, kdo vyhrál v rámci nějaké soutěže (=projekt na příjem dotace), pak musím být schopen jednoznačně a předem definovat pravidla a říct, zda vítěz tato pravidla splnil.