V hledišti to krátce před prvním představením vypadalo, jako by se tu zdrželi malíři, kteří pauzu způsobenou koronavirem využili ke zkrášlení interiéru. Dlouhá sukna zakrývala každou druhou řadu polstrovaných sedaček, polovina toalet byla pevně uzamčena a i šatna sloužila jen jedna.
O práci dělníků však nešlo, to jen jablonecké divadlo dodrželo všechna vládní nařízení, aby mohlo přivítat maximálně sto diváků.
„Na večer jsme připravili dvě představení hry Boss Babiš. Liché řady jsme nabídli od sedmnácti hodin a sudé řady od dvaceti hodin,“ vysvětlil ředitel divadla Pavel Žur.
Divadlo tak nemuselo všechny sedačky dezinfikovat, ale jen použité prohodilo za již vydezinfikované. Dopředu zároveň avizovalo, že hosté neusednou na místech, která si dopředu vybrali, ale podle toho, jak přijdou. Úderem 17. hodiny tak všichni již seděli v hledišti a s rouškami hleděli na začínající představení.
„Vypadáme v tom, že jdeme svářet,“ uvedl ještě na forbíně řádně orouškovaný a oštítovaný scénárista hry Jan Nosek Novák. „Tohle mít nemusíš,“ opravil svého kolegu režisér a zároveň ředitel Divadla RePublika, které hru do Jablonce přivezlo, Jan Julínek. A naznačil Novákovi, že si štít může sundat.
Kdo mluví, ten se hýbe
Oba pánové divákům přiznali, že hra Boss Babiš předscénu obvykle nemá, ale tentokrát si ji nemohli odpustit. Diváky seznámili s dalšími bezpečnostními opatřeními, například aby se neshlukovali při odchodu, anebo vysvětlili, jak půjde na jevišti rozeznat, kdo zrovna hovoří. I herci totiž musí mít ochranu dýchacích cest. „Kdo mluví, ten se hýbe. Ostatní se nepohybují,“ přiblížil scénárista.
Politická satira Boss Babiš mohla začít. Jedná se o dramatizaci stejnojmenné reportážní knihy Jaroslava Kmenty, která kriticky pojednává o podnikatelském zrodu a působení premiéra Andreje Babiše. Na roušky u herců si divák zvykl záhy. Horší to bylo v samotném hledišti.
„Mě to nijak neomezuje, ale moji mamku ano, protože je astmatik a hůř se jí dýchá,“ popsala o přestávce dojmy divačka Martina Balážová, kterou příjemně překvapilo, že divadla už mohou hrát, neboť měla lístky koupené ještě před vyhlášením nouzového stavu.
„Byla jsem ráda, že jsme návštěvu představení nemuseli rušit nebo překládat na jindy. Jen mi přijde úsměvné, že musíme dodržovat rozestupy, když pak stejně sedíme v jednom hledišti.“
Potlesk jako droga
Průběh hry roušky nijak zvlášť neovlivnily. Snad jen pitoreskní detektiv Hercule Poirot maličko zápasil s knírkem, který mu nedržel přilepený na roušce. Nakonec si jej připlácl na čelo, což jeho kolega komentoval slovy: Vypadáte jako Brežněv. K ději pak scénárista Nosek Novák připsal ještě krátkou scénku Tma jako v roušce, která parodicky shrnula poslední dva měsíce.
A jak si herci vychutnali závěrečný aplaus? „Pro nás je to droga, na kterou jsme čekali dva měsíce,“ shrnul scénárista Jan Nosek Novák.
„Hamleta bychom takhle nehráli. Ale myslím, že se to dobře potkalo, titul i termín, proto jsme do toho šli,“ doplnil ho Julínek, který si na roušku během představení rychle zvykl.
„To já si nezvyknu asi nikdy,“ zakončil Nosek Novák. „Ale bylo to super představení, diváci byli skvělí. Myslím, že se lidé chtějí zasmát i sami sobě a tomu, co za ty dva měsíce prožili.“
