Prázdné město plné nadějí?

Po pádu berlínské zdi se prázdnou plání Postupimského náměstí proháněl vítr a narážel do ohrad z vlnitého plechu. Dnes se jeho plocha postupně zaplňuje výškovými budovami. Je ovšem otázka, zda se z největšího staveniště v Evropě stane fungující městské centrum, nebo spíše jakási galerie pod širým nebem, kam se budeme jezdit dívat na díla takových architektů, jako je Jean Nouvel či Renzo Piano. Stejně jako byla berlínská zeď metaforou rozdělené Evropy, stalo se samo město metaforou míry obtížnosti procesu jejího sjednocování, který provází i vzájemná podezřívavost a nedorozumění. Už při projektování zástavby Postupimského náměstí bylo jasné, že do Berlína jako německé metropole vkládají různí lidé různé naděje. Jak zaznělo v úvodu speciálního čísla vlivného výtvarněkritického časopisu Texte zur Kunst, měl by se Berlín stát politicky a kulturně hlavním městem Německa, ale také místem konstrukce národní identity, průmyslovým centrem i centrem alternativních hnutí a postojů. Jiní kritici iluzí podotýkají, že Berlín není nic jiného než "prázdným místem", jež se mocenské skupiny všech typů snaží především virtuálně naplnit obsahy, které přitáhnou kapitál. Obě části města prorůstají - byť jde spíš o expanzi západní části, jejích zvyků a sociální struktury na "východ". K imagi západního nákupního centra Kurfürstendammu nemá dnešní Kaiserdamm daleko, Guggenheimovo muzeum svou pobočku otevřelo hned naproti sešlému nejslavnějšímu "výchoďáckému" hotelu Unter den Linden, galerie současného umění "okupují" prostor kolem Auguststrasse a nedaleko se také dobře a levně najíte, protože nevzhledná městská paneláková výstavba kolem se stala doménou turecké komunity. Příležitost stát se pevnou součástí města, jemuž zatím všechny sjednocené vlády věštily skvělou budoucnost, si samozřejmě nemohlo nechat ujít ani výtvarné umění. Berlín sice sehrál významnou roli při zrodu nového expresionismu v osmdesátých letech, ale to je asi tak všechno. To ostatní se odehrávalo v Kolíně nad Rýnem, Düsseldorfu či Kasselu. Proto vznikl i přes zatím slabý odbyt nový výběrový veletrh Artforum Berlín, někdejší Hamburské nádraží bylo zrekonstruováno na luxusní Kunsthalle, pro sjednocené veřejné umělecké sbírky byla dostavěna nová budova a ta nejmladší generace kurátorů-zakladatelů uskutečnila nápad, aby město mělo vlastní bienále současného umění. Když jste se v Berlíně - onom "prázdném plném" městě pro příští tisíciletí - ocitli v posledních týdnech, měli jste možnost pokusit se na vlastní kůži zjistit, jaký to všechno má smysl.