Připravil ji Spolek Adalberta Stiftera a je do 17. července k vidění v Muzeu hlavního města Prahy, poté se přesune do Muzea města Brna (28. července až 17. října) a na zámek ve Slavkově (21. října až 30. listopadu).
Prostřednictvím dobových fotografií, ilustrací, karikatur a citací přibližuje expozice rozhodování jednotlivých umělců a vývoj jejich názorů na válku. Oskar Kokoschka a Georg Trakl se do války přihlásili dobrovolně, Hugo von Hofmannsthal a Egon Schiele dostali povolávací rozkaz.
Samostatná kapitola je věnována válečné zpravodajce Alici Schalekové, jejíž heroické až divadelní líčení války zkarikoval v časopise Fackel i v dramatu Poslední dnové lidstva jiný novinář, Karl Kraus.
Nacionalistické nadšení zpočátku zasáhlo i spisovatele Stefana Zweiga, který později prosazoval mírové myšlenky, ale v září roku 1914 psal přátelům: "V těchto dnech už nejsem tím, kdo s Vámi sedával, má bytost se proměnila, mé cítění zaplavuje všechno, co je proněmecké."
Vedením vojenské tiskové služby byl pověřen Válečný tiskový stan, který vznikl ve Vídni v červnu roku 1914. Jeho záběr postupně obsáhl uměleckou a redakční skupinu, obrazové a filmové centrum, divadelní referát, propagandistickou i cenzurní skupinu.
Vydával periodické publikace, mezi nimi i Literaturblatt věnovaný knižním novinkám, a tak není divu, že tu našli uplatnění mnozí umělci, pro které to byl navíc vítaný únik před frontou. Byli mezi nimi Egon Ervín Kisch, Leo Perutz, Franz Werfel či Robert Musil, z výtvarníků Oskar Laske nebo Oskar Kokoschka.
Jejich hlavní náplní bylo odevzdávat práce do obrazové sběrny pro účely archivace či pořádání výstav. Zájem o tuto práci byl tak veliký, že se stále zpřísňovaly nároky na umělce a místo nakonec získávali jen ti starší či neschopní vojenské služby.
Paralelně s Válečným tiskovým stanem vznikl i Válečný archiv, který v listopadu roku 1914 zřídil svou Literární skupinu. Také tam sloužili známí autoři, mino jiné Rainer Maria Rilke či Stefan Zweig. Měli přikrášlovat suché návrhy na vyznamenání, dodávat patřičně zajímavé válečné historky.
"Klasická průpověď o múzách mlčících v dobách válek vychází z přání vnímat umění jako 'čisté', krví i násilím nepo- skvrněné produkty lidského ducha. Ve skutečnosti neexistovaly války a bitvy, na nichž by se spisovatelé a umělci všech žánrů a směrů nepodíleli," napsal autor koncepce výstavy Jozo Džambo.
