Po téměř devadesáti letech se veřejnost v pátek při otevření nové výstavy o slavných lokálních značkách v ústeckém muzeu dozvěděla, že skutečné jméno Elida Girl zní: Ilone Zdarsky. V době, kdy malíř její slavný portrét vytvořil, jí bylo jednadvacet let.
Kampaň s Elida GirlRok 1925 byl pro Schichtovu rodinu z obchodního hlediska velmi důležitý. Firma chystala expanzi na velký německý trh. Založila v Lipsku filiálku, která se zaměřila na výrobu kosmetiky. Závod dostal název Elida, podle jedné z úspěšných značek Schichtových závodů. Uvedení značky do nového prostoru provázela masivní reklamní kampaň. A právě Elida Girl se stala její hlavní hvězdou. Plnila stránky časopisů, výlohy obchodů, shlížena na ulice z obřích plakátů a desetitisíce domácností navštívily její drobné medailonky na dárkových kazetách s luxusními mýdly. |
Dnes by se rodačka z malé vesničky Černčice u Podbořan nejspíš vyhřívala na výsluní světového modelingu a plnila by stránky bulváru. Kariéru ale zažívala ve dvacátých letech 20. století a tehdy platila jiná pravidla.
Na živobytí si v ústecké firmě Schicht vydělávala jako recepční. Náplní její práce byla péče o zákazníky a provádění delegací na exkurzích po závodě. Zapózovat do propagačního oddělení zaskočila jen občas. O tom, že právě ona seděla roku 1925 jako model pro portrét, který se zapsal do historie reklamy, vědělo jen pár zasvěcených.
"Vyprávěla, že jí malíř obmotal hlavu dvoubarevnou šálou a její cíp nechal svěsit podél krku na stranu," popsala dcera modelky Herta Arnoldová, která žije v Tyrolsku. Později se z tohoto nápadu stal módní trend.
Elida Girl vévodila kampani Schichtovy firmy v letech 1925 až 1929. Reakce zákazníků ukázaly, že tato ženská tvář byla dokonale navržené reklamní dílo. I její zásluhou se ústecká značka Elida záhy vyšvihla na špičku trhu s kosmetikou ve střední Evropě. Úspěch přiměl i největší konkurenty napodobovat Schichta a hledat obdobně úspěšný motiv.
Ztělesňovala ideál normálnosti
"Elida Girl neměla reprezentovat perfektní krásu, ale ideál normálnosti. Typ dívky odvedle. Měla vyvolávat dojem průměrné zákaznice," popsala výjimečnost portrétu německá historička Susanne Meyerová-Büserová, která se zabývá pojetím ženské krásy v meziválečném Německu.
Ona sama se původně domnívala, že Elida Girl byla natolik marketingově dokonalá, že šlo o zcela fiktivní postavu. A částečně měla pravdu.
"Podle dobové módy získala blonďaté vlasy a modré oči. Ve skutečnosti byla matka tmavovlasá s tmavýma očima," podotkla Herta Arnoldová, jak tehdy reklamní grafici portrét vylepšili.
Protože se s fiktivní postavou mohly zákaznice lépe ztotožnit, na zveřejnění identity modelky neměla firma zájem. A ani samotná Elida Girl po tom nejspíš nijak zvlášť netoužila.
"Moje matka tomu faktu, že to ona byla slavnou Elida Girl, zřejmě nepřičítala žádný velký význam. V roce 1931 se vdala a během následných dvanácti let porodila pět dětí," doplnila Herta Arnoldová.
Po válce musela do odsunu
Někdejší Elida Girl si vzala dobře situovaného obchodníka s uhlím Herberta Öttla, který patřil do rodiny ústeckých výrobců mezinárodně známého cvičebního nářadí. Mateřství definitivně uzavřelo její kariéru v modelingu. Opustila i své místo v Schichtových závodech a stala se ženou v domácnosti.
Roku 1946 musela coby nositelka německé národnosti opustit při odsunu Československo a usadila se v rakouském Tyrolsku. Zemřela v roce 1994 ve věku 90 let a pochována je v Innsbrucku.
Její románový životní příběh by asi zůstal uzavřen jen v rodinném kruhu, kdyby v loňském roce nenavštívila Ústí její praneteř a nepřivezla domů repliku historické plechové cedule s portrétem Elida Girl, která se prodává coby městský suvenýr v turistickém centru. To byl impuls, který vedl rodinu k napsání dopisu do ústeckého muzea.
Nešlo ani tak o snahu zveřejnit rodinnou slávu, jako o žádost o pomoc při pátrání po malíři, který proslulý portrét vytvořil. Ilone Zdarsky jeho jméno zapomněla, jen věděla, že jeho mateřštinou byla čeština.
Ovšem Schichtova rodina zaměstnávala desítky reklamních grafiků německé i české národnosti. Na exkluzivních zakázkách pak pro ně pracovali malíři slavných jmen, z těch českých to byl třeba Emanuel Boháč či Jaroslav Šetelík. Možná tak příběh Elida Girl čeká ještě pokračování.
