Deset století architektury: povedená prezentace 19. století

Právě probíhající projekt Správy Pražského hradu Deset století architektury je v hlavním městě rozdělen do šesti výstavních prostorů. Pro 19. století jako jedinou epochu nešlo na Pražském hradě najít odpovídající výstavní prostory. Tvůrci expozice Pavel Zatloukal a architekt Emil Zavadil si však s handicapem poradili natolik zdárně, že 19. století působí autentičtěji než expozice baroka či renesance. Výstava se odehrává v Císařské konírně, která je však pozměněna k nepoznání.

Dovnitř je vložen model skleníku ze zámku v Lednici. Návštěvník tudíž nevstupuje do rudolfínské konírny, nýbrž do litinového skleníku ze 40. let 19. století. Iluzi posilují živé květiny a klec s cvrlikajícími kanáry. Sympatické také je, že mezi vystavenými exponáty nejsou žádné fotografie nebo novodobé nákresy, ale že 19. století je představováno výlučně prostřednictvím originálů či reprodukcí dobových obrazů a modelů.

Deset století architektury

Pražský hrad

Do 31. října 2001

Vedle architektury 19. století výstava představuje ještě architekturu románskou, gotickou, renesanční, barokní a architekturu 20. století.

Architektura 19. století - okouzlení pokrokem
Kurátor: Pavel Zatloukal.
Architekt: Emil Zavadil. 
Císařská konírna, II. nádvoří Pražského hradu.

Informace o vstupném naleznete ZDE.

Předminulý věk nepřišel s vlastním stylem, přestože právě on se otázkou stylu trápil ze všech století nejvíce. Architekti si vybírali z každé kultury něco a stavěli nejen v neogotickém či neorenesančním stylu, ale někdy jejich stavby dokonce evokují byzantskou či orientální architekturu. Tento eklektismus a stylová nepůvodnost byly předmětem časté kritiky již ve své době. Architektura 19. století byla dlouho vnímána jako cosi úpadkového. Její hodnoty začínáme oceňovat až nyní. Volání po stylu jakožto věrném odrazu své epochy dnes totiž postrádá bývalou naléhavost a přívlastek eklektický v současnosti nemusí znamenat jen cosi negativního.

Architektura 19. století si zaslouží pozornost minimálně kvůli množství nových stavebních úloh a témat, které museli architekti řešit. Nejde jen o nádražní budovy a celou technickou architekturu, ale i o činžovní domy, rodinné vily, muzea, školy, obchodní domy, výstavní paláce, lázně a nemocnice. Taková stavební zadání předchozí epochy neznaly. Používání pseudoslohů tedy nemohlo být pouhým nedostatkem vlastních tvůrčích sil. Plnilo spíše úlohu všeobecně srozumitelného jazyka, kterým jednotlivé stavby vypovídaly o svém charakteru a poslání. Gotika byla vnímána jako výraz křesťanské zbožnosti a zároveň jako německý národní sloh - takže neogotika byla vyhrazena zejména kostelům a stavbám zdůrazňujícím svou německost. Školy a nejrůznější stánky múz byly zase nejčastěji budovány v neorenesančním stylu, chápaném jako ztělesnění humanismu.

Skleník Lednického zámku, v jehož "interiéru" se výstava odehrává, postavil v letech 1842-45 vídeňský architekt Wingelmüller. Tato elegantní stavba z litiny a skla je skvělým příkladem další důležité novinky v architektuře 19. století, totiž schopnosti architektů vyrovnat se s novými stavebními materiály. Tehdejší litinové konstrukce sice byly ještě maskovány množstvím dekorativních a historizujících výzdobných prvků, které měly zakrýt jejich skutečný charakter, ale to nemění nic na tom, že právě používání nových materiálů nastartovalo revoluci ve způsobech výstavby, která v následujícím století vedla až k funkcionalistickému rozchodu s dosavadní architektonickou tradicí.

Deset století architektury - architektura 19. století

Deset století architektury - architektura 19. století

Deset století architektury - architektura 19. století

Deset století architektury - architektura 19. století