Deset století architektury: baroko se neupínalo pouze k věčnosti

Právě probíhající projekt Správy Pražského hradu Deset století architektury je v hlavním městě rozdělen do šesti výstavních prostorů. Jízdárna Pražského hradu, v níž je instalován oddíl věnovaný baroku, je sice stavbou z konce 17. století, avšak interiér příliš autenticky nepůsobí. Ohromný halový prostor s rovným dřevěným stropem není zrovna charakteristickým příkladem barokní architektury a snaha organizátorů, aby každá epocha byla prezentována v odpovídajícím prostředí, se tentokrát dosti míjí účinkem.

Dobovou atmosféru evokuje pouze model slavnostní výzdoby průčelí katedrály sv. Víta, který - v duchu barokního urbanismu - funguje jako pohledová dominanta prostoru.

Přestože barokní kulturu v celé její šíři a pestrosti rehabilituje v podstatě až současná výstava Národní galerie Sláva barokní Čechie, domácí barokní architektura je předmětem úcty, obdivu a studia již desítky let. Oblibě se těší zejména díla Kiliána Ignáce Dientzenhofera a Jana Blažeje Santiniho, která završují linii radikálního baroka v evropské architektuře a v jistém slova smyslu jsou tím nejbaroknějším z celého baroka.

Deset století architektury

Pražský hrad

Do 31. října 2001

Vedle barokní architektury výstava představuje ještě architekturu románskou, gotickou, renesanční, architekturu 19. století a architekturu 20. století.

Architektura barokní - hra světla a stínů
Kurátor: Jiří T. Kotalík.
Architekt: Michal Brix. 
Letohrádek královny Anny, Jízdárna Pražského hradu.

Informace o vstupném naleznete ZDE.

Nejde však jen o tyto dva geniální architekty. Barokní kostely, kláštery, šlechtické zámky či pouhé užitkové stavby a jednoduchá boží muka udávají ráz naší krajiny a architektonické památky ze 17. a 18. století představují nejpočetnější a nejsouvislejší vrstvu památkového fondu.

Množství dochovaných památek svádí k tomu, aby barokní architektura byla prezentována jako hrdé defilé významných staveb a projektů. Jiří T. Kotalík - a to se již vracíme k dotyčné výstavě - se v Jízdárně Pražského hradu namísto toho rozhodl představit barokní architekturu prostřednictvím různých charakteristických témat či hesel, jako je hmota, barva, geometrie, krajina. Iluzivní model slavnostní výzdoby katedrály sv. Víta je například součástí oddílu věnovaného divadlu a teatralitě v barokní architektuře, potažmo barokní zálibě v nejrůznějších svátcích a slavnostech. Někdy však není příliš zřejmé, čím má být ten který pojem pro baroko typický.

Vystavené "teatrum honoris" zdobilo katedrálu ve dnech 9. až 16. října 1729 během pražských oslav svatořečení Jana Nepomuckého. Náznaková rekonstrukce byla vytvořena podle dobových rytin a popisů. Tvůrcům výstavy tím představují důležitou stránku barokního umění, která přitom většinou zůstává stranou naší pozornosti. Součástí velkolepých náboženských i světských oslav byla často bohatá sochařská a malířská výzdoba a příležitostné architektonické dekorace v podobě triumfálních bran, slavnostních oltářů a různých divadelně komponovaných prospektů. Ačkoliv šlo o díla s krátkou životností, budovaná ze dřeva, plátna, štuku a "papírmaše", přesto jim byla věnována značná pozornost a podíleli se na nich i významní umělci. Vystavený model je sice pouze zmenšenou a zjednodušenou rekonstrukcí původní výzdoby, přesto působí monumentálně.

Deset století architektury - baroko

Deset století architektury - baroko

Deset století architektury - baroko

Deset století architektury - baroko