Od vydání prvního dílu Harryho Pottera uplynuly dvě dekády, přesto lze při rozhovoru s Vladimírem Medkem otázky na slavnou ságu J. K. Rowlingové, kterou překládal společně s bratrem Pavlem, jen těžko vynechat.
„Vždycky jsem říkal, že knihy paní Rowlingové musíme natolik počeštit, aby byly srozumitelné i těm docela malým, zároveň ale musí být jasné, že se to děje v cizině a ne v Zadní Třebáni,“ odpovídá na otázku, proč část jmen postav počeštil a část nechal v originále. „Proto právě ten mix; přeložený Brumbál, a na druhou stranu profesorka McGonagallová. A pokud jde o Harryho, vám by se líbil Jindra Hrnčíř?“ táže se.
Opravdové šílenství okolo potterovské ságy propuklo podle Medka ve chvíli, kdy práva zakoupila od vydavatele Bloomsbury společnost Warner Bros.
„Vím například, že při překladu filmů dokázali poslat překladateli film, ale beze zvuku – ten dodali až na poslední chvíli. To všechno zakusil ten, který nám to už nepoví – můj mladší bratr Pavel, který zemřel před šesti lety. Překládal poslední díly,“ říká. Sám Medek filmové adaptace Pottera příliš často nesleduje. „Jelikož překládám nové věci, na televizi se dívám málokdy,“ vysvětluje.
Originální název nejnovějšího románu od Richarda Powerse, který přeložil do češtiny, je Overstory. V češtině však nese název Stromy znamenají svět.
„My jsme jej maličko posunuli s tím, že líp vystihuje celkový smysl knihy, směřuje to k jejímu celkovému smyslu. Ze školy se ještě pamatujeme na fotosyntézu; lidé by bez stromů být nemohli (stromy bez lidí ano). Francouzský název L´Arbre-Monde to přímo staví do rovnice, a je škoda, že v češtině by takové sousloví bylo nepřijatelně knižní,“ uvádí a připomíná, že například i klasika Gone with the Wind v češtině není „Co odvál vítr“, ale Jih proti Severu.
Autor románu Richard Powers podle Medka věrohodně popisuje současnou americkou realitu. „Ty tisícileté sekvoje, o kterých píše, se v Kalifornii opravdu kácely, a posloužily jako docela obyčejné dřevo. Ty manifestace na obranu lesů se opravdu pořádaly a hlídky aktivistů žily na vybraných stromech i celé dva roky, jen aby je neskáceli, a slezly teprve, když se nový majitel zadušoval, že od určitého věku a tloušťky se sekvoje prostě kácet nebudou,“ uvádí.
„Najdete tu i odsouzení honby za ziskem za každou cenu. Když hrozí vládní nařízení, stanovící nová pravidla pro těžbu dřeva, je to pro těžaře impuls, aby skáceli co nejvíc, než začne platit… Hned nato narazíte na doslova mučení zadržených aktivistů americkou policií, a vzpomenete si, co jste o jejích zásazích četl ve včerejších novinách. To už to není aktivistická knížečka o ekologii, ale velkorysý pokus o portrét autorovy vlasti v dnešní době,“ dodává.
Překladatel má skvěle ovládat mateřštinu
Ve stejném roce, kdy Stromy znamenají svět získaly Pulitzerovou cenu, převzal ocenění i Medek. Získal Cenu Josefa Jungmanna, již uděluje Obec překladatelů, za práci na knize Polský jezdec od Antonia Muňoze Moliny. „Něco takového se mi stalo poprvé, a pochopitelně mě to potěšilo,“ říká k ocenění.
S překlady ze španělštiny začal Medek už v šedesátých letech. Celkově překládá ze tří jazyků – angličtiny, španělštiny a portugalštiny.
„Většina české literatury se v minulosti orientovala z celkem pochopitelných důvodů na Francii a na sousední Německo. Já jsem vyrostl na Londonovi, Hemingwayovi a amerických povídkách – a Španělsko pro mě mělo odjakživa osobní půvab (nejen španělská kultura, ale například španělská občanská válka, historie Interbrigád a tak dále),“ vysvětluje, proč se rozhodl právě pro tuto trojkombinaci.
„Takže jsem byl odjakživa orientován anglo-španělsky, a samozřejmě to ještě zdůraznil půlroční pobyt na Kubě v šedesátých letech a šest let ve Španělsku ve funkci ředitele smíšeného podniku,“ dodává.
Dobrý překladatel musí podle Medka precizně zvládnout především svůj mateřský jazyk, význam slov v cizím jazyce si už vždy může dohledat. „Češtinu v celé její bohatosti (a tady se máme čím chlubit) – tu musí mít v sobě,“ míní. Ze svých překladů se Vladimír Medek vrací k Alexandrijskému kvartetu od Lawrence Durrella a Márquezovým Sto rokům samoty. „Jsou to úžasné knihy a mám k nim osobní vztah, který nevyprchal ani za půl století,“ říká.
Zajímavostí je, že rozeznat celosvětový úspěch Sta roků samoty nedokázal nejprve ani jeho první vydavatel. „První španělské vydání, ze kterého jsem překládal a teď ho jako klenot opatruji, vyšlo v nákladu dva tisíce výtisků. Ti opatrníci se báli, jestli to zabere, a český přístup nebyl o nic lepší, vydalo se rovněž dva tisíc kusů, které pak lidé bezostyšně kradli z knihoven. Zato když se to teď sečte, vyšlo přes 150 tisíc výtisků,“ uvádí.
Vladimír Medek přeložil doposud před padesát titulů a loni oslavil osmdesáté narozeniny.
