Tichý hlas přináší neznámé Čapkovy texty

I když by se na první pohled mohlo zdát, že k dosud vydanému dílu Karla Čapka už není co přidat, pražské nakladatelství Arsci tuto představu vyvrátilo. Antologií Tichý hlas, která přináší nové poznatky o Čapkově politické úloze v tragickém roce 1938.

Obsahuje třicet Čapkových textů, z nichž polovina je neznámá. Vybral je a komentářem opatřil literární historik Jiří Opelík.

Základem knihy se stal objevený strojopis z pozůstalosti nakladatele Vladimíra Žikeše, uložený v Knihovně Národního muzea.

"Šlo o čtyři Čapkovy texty s nadpisem Tichý hlas připravené k tisku. Překvapením byly i Čapkovy dopisy ministru propagandy Hugovi Vavrečkovi, s nímž spolupracoval. Pouhých jedenáct stran textu, z nichž měla zřejmě vzniknout drobná bibliofilie, bylo však příliš málo na knížku," podotýká nakladatel Petr Lachmann.

Jenže vynořovat se začaly další nálezy, například v Archivu ministerstva zahraničí objevil Lachmann dva Čapkovy dopisy a jeden rukopis.

Kniha obsahuje nejen Čapkovy rozhlasové texty, ale i záznamy politických jednání či korespondenci. Ne všechny otištěné texty vznikly v roce 1938, ale všechny ukazují na vývoj Čapkových politických postojů a představ.

Jsou tu utopické poznámky k otázce odzbrojení, v nichž navrhoval členům Společnosti národů odvádění části vojenského rozpočtu jako "pojistku na mír", nebo vyznání Francii, zemi, která ho okouzlila, a zanedlouho měla zklamat.

Odráží se tu i Čapkova role politického prostředníka v roce 1938. Na přelomu března a dubna vystupuje jako účastník rozhovorů s vyslancem Německa Ernstem Eisenlohrem, který naznačil neochotu Anglie a Francie válčit kvůli Československu, v srpnu ho o schůzku požádal předseda Maďarské sjednocené strany na Slovensku János Esterházy.

Poprvé v plném znění vychází také Čapkova přednáška na mezinárodním kongresu Penklubu z 29. června 1938. "Snad nikdy v dějinách neměla literatura tak tragickou a hrdinnou možnost být literaturou opravdu velikou," řekl Čapek.

S optimistickou předmluvou k jubilejní publikaci Republika ve fotografii, která měla vyjít k oslavám 28. října 1938, ostře kontrastují pozdější Čapkovy rozhlasové projevy.

Jedním z nejpohnutějších, ale stále ještě doufající, je Tichý hlas – napsaný pro německé posluchače mezi 16. a 19. zářím, kdy se vyostřená situace na chvíli zklidnila.

"Němečtí lidé na té i oné straně, mluví k vám lidský hlas, který nekřičí ani nehrozí, nepřikazuje ani neslibuje; není to nic než tichý hlas, který vám připomíná, že jste lidé jako my, že chcete být v právu jako my, že chcete, aby náš i budoucí svět byl ovládán spravedlivým pořádkem, a ne zuřivou nenávistí," napsal Čapek.

Další neznámý text nazvaný Občané, ve chvíli... vznikl několik dnů po mnichovském diktátu. Čapek v něm uvažuje nad otázkou, kdo je tragédií Československa vinen.

Vyzývá národ, aby na sebe vzal spoluzodpovědnost za učiněné rozhodnutí, ovšem s výjimkami komunistů, fašistů a luďáků.

Jejich východiska odmítl, protože se nesnažili najít řešení pro sudetskou krizi. Dobová cenzura chtěla právě tuto pasáž vypustit.