Na otázky odpovídalo kompletní autorské trio, tedy scenáristka Štěpánka Jislová a výtvarníci Viktor Svoboda a Martina Fischmeister.
Superhrdinové jsou v komiksech prakticky nejžádanější zboží - v čem jsou ale ti ze Supra jiní?
Jislová: V našem světě je zbožím i superschopnost samotná. Takže strastmi superhrdinů často nejsou ani tak velcí záporáci a jejich plány na světovou nadvládu, ale účty, které musejí splácet. Je to něco jako obří hypotéka nebo americký systém vysokoškolských půjček. Naše postavy, pokud nemají to štěstí, že aktivaci super-genu vyhráli v reality show, žijí jako chodící billboardy té či oné společnosti, které jsou zrovna upsaní. Nicméně to nezaručuje, že se do dobrodružného spiknutí nakonec nezapletou.
Jakým způsobem se dala dohromady autorská trojice?
Jislová: S Viktorem, jak jsme nedávno spočítali, se známe skoro deset let. Za tu dobu jsem si nepřála nic jiného, než umět kreslit jako on. Když se sám nabídl, že bych pro jeho tužku mohla něco napsat, došlo mi, že to je nejblíž, co se k tomu snu dostanu. Chtěli jsme, aby svět Supra byl barevný a lákavý, je to koneckonců dystopie z nadbytku. Martina, která se primárně věnuje ilustraci, má přesně takové portfolio.
Svoboda: Se Štěpánkou se známe už dlouhou dobu a přesto, že je mladší, komiksově je o dost zkušenější. Před pár lety jsem jí navrhoval, jestli by mi nenapsala scénář na krátký komiks. Ona ale nemá záklopku a vymyslela celou knihu. A protože ví, že kreslím líp než míchám barvy, přizvala ještě Martinu, která má na barvy oko.
Fischmeister: S barvením komiksu mně Štěpánka oslovila, když už byl napsaný scénář a nakreslené první stránky. Když mi vysvětlila, jak si barvy představuje pastelové až cukrkandlové, hned jsem na to kývla, protože práci s takovými barvami miluju.
Kdo první přišel s myšlenkou na příběh hrdinů, kteří si své superschopnosti mohou pořídit na dluh?
Jislová: Na začátku, tedy tři roky zpátky, bylo zamyšlení nad tím, jak často se ve filmech setkáváme se sympatickým záporákem, jehož cíle jsou vyloženě humanitární. Jenže aby měl hlavní hrdina proti čemu bojovat, ze sympatického záporáka se ve třech čtvrtinách filmu stal genociální maniak a bylo po nuancích. Jako mentální cvičení jsem začala v hlavě skládat příběh někoho, kdo se papírově dopouští skutečně až opovrženíhodných činů, ale jako čtenáři mu to nemůžeme mít moc za zlé. Od toho byl krůček k vytvoření světa, který by taková postava obývala a to položilo základy Hrdinů na dluh.
Inspirovali jste se nějakým dílem? Nemyslím nutně komiksem, ale třeba knížkou, filmem?
Jislová: Atmosféra a celkové pojetí vyrostlo z filmu Hvězdná pěchota z roku 1997. Samozřejmě v tom každý v komiksu zběhlý čtenář najde Strážce od Alana Moorea, ale mě při psaní mnohem víc zajímalo, jak zpodobnit společnost, jejíž fungování se točí kolem konkrétní neřesti. V případě Supra to jsou peníze, sláva a život pod nikdy nemrkajícím dohledem veřejnosti.
Z jakého důvodu jste se rozhodli, že mezi dvěma hlavními hrdinkami bude milostný vztah?
Jislová: Komiks si trochu dělá srandu z toho, jakým způsobem, především Hollywood, řeší prezentaci menšin, ať už rasových nebo sexuálních. Ve filmech se často příběh nepřirozeně zastaví, aby divákovi předal středoškolskou lekci o tom, jak je v pořádku být jiný. V úvodní reklamě vidíme čtveřici Supro-hrdinů, kteří se snaží superschopnosti prodat veřejnosti. Jejich jinakost (pohlaví, barva kůže, typ postavy a podobně) není oslavou diverzity, ale cynickou markeťáckou snahou oslovit co nejvíc demografických skupin s peněženkami.
Mým záměrem bylo napsat postavy, jejichž „jinakost“ je naprosto normalizovaná. Hlavní hrdinky spolu na veřejnosti také být nemohou, což ovšem není otázka netolerance společnosti, ale toho, že Ida není pro Evelinin mediální obraz dost dobrá. Jinak řečeno, svět Supra je post-svět, všechny rasismy, sexismy a jiné -ismy společnost překonala – ale to neznamená, že to vytvořilo utopii. Něco je pořád špatně…
Zaujala mě kombinace spíše potemnělého příběhu a jásavě pastelových barev, to byl od začátku záměr?
Fischmeister: Taková vize byla od začátku. Chtěli jsme nastavit optimisticky laděnou barevnou paletu, takové pozlátko, které na první pohled zakrývá temnotou a ironii, skrytou pod povrchem. Při čtení pak narazíme na momenty, kdy pozlátko mizí a my vidíme, jak je to doopravdy.
Svoboda: Při kreslení jsem si nějakou barevnost přibližně představoval, ale protože centrální mozek Supra byla Štěpánka, nechal jsem se podstatě překvapit tím, co s Martinou vymyslely. Pouze jsem se snažil ve fázi ladění poradit s tím, aby lépe prohloubila prostor a pomohla přehlednosti. Vzhledem k tomu, že jsem věděl od začátku, že komiks bude barevný, přizpůsobil jsem tomu i způsob kresby a nepoužíval tolik černých ploch, které by pak mohly společně s barvou dělat trochu paseku. Moje obrázky jsou tak o dost „lehčí“ než kdyby komiks vycházel bez barev.
V jednu chvíli se v komiksu objeví reálná postava – influencerka Natyla. Je v tom snaha propojit příběh s realitou?
Jislová: Přesně tak. Autorsky je to trochu schizofrenní situace: udělali jsme knížku, která kritizuje posedlost nákupy, ale teď chceme, aby si jí koupilo co nejvíc lidí. Mít v komiksu postavu reálné influencerky, v našem případě youtuberky Natyly, to přesně odráží. Natyla do určité míry žije život našich superhrdinů. Zároveň doufáme, že skrz ní si komiks najde cestu k mladší generaci, která se do dnešní instagramové reality už narodila. Na rozdíl od nás autorů-mileniálů, kteří jsme vesměs vyrůstali v domácnostech, kde byl internet přes vytáčení a v obýváku pevná telefonní linka.
Jak se vy sami díváte na influencery, tik tok, youtubery, sociální sítě a jejich vliv na okolí?
Jislová: Nevidím to úplně pozitivně. Je to obehraná písnička, ale skutečně žijeme ve světě, kde na každém kroku o naši pozornost soutěží desítky věcí. Pozoruji tu roztěkanost sama na sobě, když mi začne cukat ruka, abych sáhla po telefonu, přestože jde jen o dvouminutové čekání na tramvaj. Na druhé straně, je to zlý pán, ale dobrý sluha. Propojenost s lidmi, tuny a tuny inspirace a informací pro každý myslitelný obor, ale i úplně jednoduše možnost dostat knížku k lidem, které by autor nikdy neměl šanci potkat. To je obrovský luxus. Luxus, za který člověk platí životem stráveným ve světle obrazovek. Balancuje se to těžko.
Svoboda: Já jsem vyrostl na youtuberech, kteří točili scénky s vtipnou pointou a na sociálních sítích jsem obklopen především ilustrátory a animátory, tedy obrázky, což je trochu jiná kategorie. Sám bych tu zodpovědnost být někým, komu naslouchají tisíce lidí, neunesl. Odmala se neustále kontroluju a přemýšlím, co si o mě myslí ostatní, takže vlastně obdivuju tu sebejistotu, kterou tihle internetoví lidé disponují. Hádám, že i na tuhle situaci jdou lehce aplikovat slova o síle a zodpovědnosti nejznámějšího strýčka Bena. A nemyslím toho z omáčky.
Komiksy čtou všichni. Já jen prošvihl moment, kdy přestat, líčí historik |
Po přečtení Supra se dostaví akutní potřeba pokračování. Bude?
Jislová: To záleží na našich čtenářích. Nebo, lépe řečeno, na jejich počtu. Příběh je rozvrhnutý, postavy se mají kam ubírat a i podle prvních reakcí to vypadá, že je zájem se o nich dozvědět více. Mít pár stránek si s nimi v klidu ‚sednout‘, lépe je poznat a pochopit. Zároveň jsme nezodpověděli všechny otázky a neuzavřeli všechny dějové linky. Rádi se do toho pustíme, dostaneme-li příležitost.
Fischmeister: Já doufám, že ano. Svět Supro jsem si zamilovala a moc ráda se vrátím.
