Příběh nekonvenční učitelky a šesti studentek dívčí školy, které si vybere za své oblíbenkyně a z nichž hodlá vychovat „creme de la creme“, tedy elitu, je poměrně stroze psaný, přitom psychologicky propracovaný a dost zvláštní.
Neboť do posledního řádku si čtenář není jistý, zda slečna Brodieová skutečně toužila připravit dívky co nejlépe pro důstojný život, nebo zda to byla manipulátorka, která si s jejich osudy poněkud cynicky pohrávala. Jak jinak se dívat třeba na její snahu zaplést krásnou Rose do milostného vztahu s jedním z učitelů, vlastním milencem?
Hrdinka s Oscarem
Vysvětluje studentkám, že je právě „v květu sil“, vypráví jim své životní zážitky i poznatky z cest, vodí je Edinburghem třicátých let od galerií po chudinské uličky – a zdůrazňuje, že toto by v Itálii neviděly, protože tam Mussolini s bídou a pouličním nepořádkem zatočil. Podobný obdiv chová později k Hitlerovi.
Její učitelské i výchovné metody jsou hodně neortodoxní, kvůli čemuž neustále vede tichou válku s ředitelkou školy, která se jí chce dostat na kobylku. Děvčata, nejprve desetileté holčičky a posléze mladé slečny, stojí na její straně, i když později o jejích praktikách začínají pochybovat. Která z nich ji zradí?
Nejlepší léta slečny Jean Brodieovéautor: Muriel Sparková nakladatel: Prostor překlad: Martin Pokorný |
Muriel Sparková ve své perfektní studii o ženě sice vysoce inteligentní a vzdělané, ale natolik přesvědčené o své pravdě a neomylnosti, že může být docela nebezpečná, přeskakuje v čase, důmyslně splétá dějové linky a prokládá je humorem i sarkasmem.
Skvěle vykreslila i charaktery šestice dívek od chytré Sandy, která se posléze stane jeptiškou, po poněkud pitomou Mary s tragickým osudem: každá je jiná, všechny přesvědčivé. A nezapomenutelné, stejně jako celá kniha.
Mimochodem, v její zfilmované podobě z roku 1969 si Jean Brodieovou zahrála výtečná britská herečka Maggie Smithová. Získala Oscara.
