Původně měl mít dokumentární cyklus Alternativní kultura jen sedm dílů - tři "americké" a čtyři tuzemské kapitoly z její historie, počínaje Hrabalem a Bondym až po současné squattery z pražské Ladronky. "Ale teď jednáme o tom, že Česká televize uvede zatím pouze 'Ameriku', a my už hotovou domácí část rozšíříme o další díly včetně dvou epizod evropských a obecnějšího závěrečného shrnutí," vysvětluje režisér Petr Slavík. Spolu s průvodcem Josefem Rauvolfem a minimálním štábem čtyř pěti lidí by chtěl celý projekt "dotáhnout" až k třinácti dílům. Ale pro koho - pro pamětníky? Co vlastně mohou znát třeba dnešní teenageři z dávného beatnického mýtu zrozeného počátkem 50. let?
"Jistá část mládeže ví velice dobře, oč jde," oponuje Slavík na základě své zkušenosti právě z Ladronky. "Ti squatteři mě příjemně překvapili: nejsou to žádní ušmudlaní feťáci nebo naivní ekologičtí aktivisté, nýbrž velmi vzdělaní lidé. Takovým 'Plastikům' se dnes sice spíše už smějí, ale když jsme jim řekli, že jsme točili s Chomskym, který má rozhovory zadány na dva roky dopředu, ledy byly prolomeny; Chomsky je pro ně něco jako guru." Rauvolf zase o beat generation přednáší na školách a potvrzuje, že studenti znají víc, než čekal.
Oba tvůrci se dokonce dušují, že v celé Evropě neexistuje země, kde by mělo americké beatnické hnutí silnější ohlas než u nás - a naopak mnozí "alternativci" ve Spojených státech zase citují celé pasáže z tvorby svých českých kolegů zpaměti. V lecčem se prý navzájem podobají i současní bořitelé spotřebního hlavního proudu, tedy tamní a zdejší následovníci slavných průkopníků "jiné" kultury. "Mladí totiž mají příbuznou tendenci vymezovat se zpětně vůči svým předchůdcům," míní Slavík. Například hippies kdysi vyčítali beatnikům: My bojujeme za lepší okolní svět, kdežto vy se uzavíráte do světa vlastního. "A podobně i od tuzemské mládeže jsme slyšeli, že někdejší český underground sice znají a víceméně ctí, ale vytýkají mu jistou apolitičnost," vyprávějí autoři cyklu. Vzkaz mladých z pražské Ladronky, shrnují filmaři, zní tedy přibližně takto: Vytváříme si tu sice především vlastní, nezávislou kulturu, cítíme se být součástí předešlého proudu - ale když se nám něco nebude líbit, vyjdeme do ulic!
"Jistá část mládeže ví velice dobře, oč jde," oponuje Slavík na základě své zkušenosti právě z Ladronky. "Ti squatteři mě příjemně překvapili: nejsou to žádní ušmudlaní feťáci nebo naivní ekologičtí aktivisté, nýbrž velmi vzdělaní lidé. Takovým 'Plastikům' se dnes sice spíše už smějí, ale když jsme jim řekli, že jsme točili s Chomskym, který má rozhovory zadány na dva roky dopředu, ledy byly prolomeny; Chomsky je pro ně něco jako guru." Rauvolf zase o beat generation přednáší na školách a potvrzuje, že studenti znají víc, než čekal.
Oba tvůrci se dokonce dušují, že v celé Evropě neexistuje země, kde by mělo americké beatnické hnutí silnější ohlas než u nás - a naopak mnozí "alternativci" ve Spojených státech zase citují celé pasáže z tvorby svých českých kolegů zpaměti. V lecčem se prý navzájem podobají i současní bořitelé spotřebního hlavního proudu, tedy tamní a zdejší následovníci slavných průkopníků "jiné" kultury. "Mladí totiž mají příbuznou tendenci vymezovat se zpětně vůči svým předchůdcům," míní Slavík. Například hippies kdysi vyčítali beatnikům: My bojujeme za lepší okolní svět, kdežto vy se uzavíráte do světa vlastního. "A podobně i od tuzemské mládeže jsme slyšeli, že někdejší český underground sice znají a víceméně ctí, ale vytýkají mu jistou apolitičnost," vyprávějí autoři cyklu. Vzkaz mladých z pražské Ladronky, shrnují filmaři, zní tedy přibližně takto: Vytváříme si tu sice především vlastní, nezávislou kulturu, cítíme se být součástí předešlého proudu - ale když se nám něco nebude líbit, vyjdeme do ulic!
