Třebaže patřil a dodnes, i ve svých čtyřiadevadesáti letech, patří Lawrence Ferlinghetti k nonkonformním umělcům, kupodivu se několik jeho knih objevilo v někdejším Československu i za minulého režimu.
A to nejen dvě rané a základní sbírky Lunapark v hlavě a Startuji ze San Franciska v první polovině 60. let, tedy krátce po jejich originálním vydání, ale také velmi pěkně sestavený, dodnes takřka "kultovní" a v mnoha knihovnách rozkradený výbor Čtu báseň která nekončí. Ten připravil překladatel Jan Zábrana a vyšel v roce jeho úmrtí 1984.
Po roce 1989 nejenže bylo v Česku vydáno několik dalších Ferlinghettiho knih, ale značné – na to, že se jedná o básníka, dokonce zcela mimořádné – pozornosti se dostalo i jeho pražské návštěvě v 90. letech.
Nový výbor pro nakladatelství Maťa, jež se literatuře ferlinghettiovského okruhu soustavně věnuje, sestavil překladatel Luboš Snížek. Nese název s básnickým rytmem Ve snu ve snu snil jsem sen a v ediční řadě Nevstoupíš jednou završuje vydání reprezentativních retrospektiv "svaté trojice" beatnických básníků. Tedy Gregoryho Corsa (Jak neumírat) a Allena Ginsberga (Neposílejte mi už žádné dopisy).
Luboš Snížek přistoupil k dobru věci k přípravě výboru tradičně, tedy chronologicky, a sleduje tak básníkův vývoj, postihuje změny jeho rukopisu i konstanty pohledu na svět. Ve zhruba polovině knihy využil již hotových, dříve publikovaných překladů Jana Zábrany. Překlady ze sbírek od 80. let a několika básní ze starší doby přispěl editor sám.
Připojil také závěrečný esej, který Ferlinghettiho zařazuje do kontextu nejen jeho literární generace, ale osvětluje i mnohé, co je ukryto za jeho básněmi, a detailně zpracované přehledné vysvětlivky, které Zábranovu výboru citelně chyběly. Ferlinghettiho poezie je totiž plná narážek na dobovou americkou realitu, kulturních odkazů a citací.
Litanie a jazz
Lawrence Ferlinghetti je tradičně, jak už bylo řečeno, řazen k literární skupině beat generation. Jistěže po právu. Jeho poezie nese podobné vnější znaky jako básně jeho "druhů ve zbrani". Je tedy v mnoha případech až litanicky chrlená, čímž se výborně hodí k veřejnému čtení, které bývalo praktikováno i za doprovodu jazzových muzikantů, ale také je výrazně politicky a obecně společensky angažovaná.
Ačkoli Ferlinghetti není tak ostrý kritik a komentátor, jakým býval Allen Ginsberg, osten a skepticismus vůči americkému establishmentu, který umožňuje řadit jej mezi levicově zaměřené umělce, je všudypřítomný.
Což byl, mimochodem, v prvním plánu bezesporu také důvod, proč Ferlinghettiho knihy unikly dohledu minulého českého režimu, který však nedokázal dohlédnout "za roh", kde naopak číhaly jemu nebezpečné myšlenky svobody a osobní nezávislosti. Ty si naopak z této poezie brali vyznavači alternativních hnutí.
Hlavní přínos Snížkova výboru je nejen v tom, že i dosud neobeznámený zájemce má to podstatné z Ferlinghettiho v jednom svazku, ale také, a možná zejména, v tom, že editor sleduje jeho tvorbu až do současnosti.
Nacházíme tu tedy například i básníkovu reflexi toho, co přišlo po útoku na newyorská dvojčata, stejně jako okupace Wall Street v roce 2011. Symbolickou tečkou pak je rozsáhlá skladba Poezie jako podvratné umění z roku 2007, už svým titulem otevřený a přímočarý "zpětný program" Ferlinghettiho života a tvorby.