Sakai proslul ságou o hrdinném samurajovi Miyamoto Usagim z přelomu 16. a 17. století. Má to jen malý háček: Usagi je králík. Ale možná právě proto je tak populární, letos slaví čtvrt století existence.
Sakai mísí v epizodách z Usagiho života historické reálie s hororovými historkami a variacemi na slavné japonské filmy. Obdržel mnoho amerických a mezinárodních ocenění včetně těch v oblasti komiksu nejvýznamnějších.
Také u nás patří série o králičím hrdinovi k oblíbeným, vyšlo už jedenáct svazků. Ten poslední, nazvaný Genův příběh, nedávno Stan Sakai představil na autogramiádě v pražském kině Světozor.
Narodil jste se v Japonsku, ale vaše rodina brzy odešla do Ameriky. Jaké jsou vaše kořeny?
Pocházím z třetí generace japonských Američanů. Můj dědeček odešel z Japonska do Států. Otec se narodil už na Havaji, ale v padesátých letech byl nasazen během okupace Japonska. V Kjótu potkal matku a narodil jsem se já. Když mi byly dva roky, vrátili jsme se na Havaj.
Snažíte se ve svých komiksech o samurajském králíkovi o dialog mezi japonskou a americkou kulturou?
Vyrůstal jsem s americkými komiksy, ale četl i jejich japonskou obdobu, manga. Píšu o samurajovi, ale můj způsob je velmi západní. Takže japonské téma vyprávím americky. Ostatně manga jsou ve Spojených státech čím dál populárnější, rozdíly mezi komiksem a mangou se stírají.
Platí to i o bojových scénách? Jak se liší bitky v americkém komiksu a v japonské manze?
Zrovna akční scény se liší hodně. V mangách jsou bojové scény dlouhé a rozsáhlé, v západním pojetí naopak rychlejší a úspornější. V Usagim však nejsou bojové scény příliš důležité, raději rozvíjím osobnost hrdiny a dalších postav. Je to popravdě také kvůli tomu, že každá kniha musí mít určitý počet stran, a kdyby polovinu zabraly bojůvky, čtenáři by se nic nedozvěděli.
Vaše série vychází už čtvrt století. Kde berete nápady na další příběhy?
Hodně čtu, dívám se na televizi, mám rád dokumenty. I jedno slovo nebo jedna věta mě může inspirovat pro celý příběh. S Usagim to bylo tak: napadl mě jednou při kreslení do skicáře. Nakreslil jsem králíka se svázanýma ušima, který se mi zalíbil. Bylo to zrovna v době, kdy jsem přemýšlel, jaká postava bude vystupovat v příběhu na příští měsíc. A vidíte? Králíka kreslím už pětadvacet let.
A co bude dál?
U příležitosti Usagiho výročí jsem dokončil plnobarevnou knihu Usagi Yojimbo: Yokai. Yokai jsou démoni a duchové z japonského folkloru. V angličtině titul vyjde v listopadu. Ale i nadále budu psát o Usagim, mám licenci a můžu s ním libovolně nakládat: psát o jeho milostných aférách i dobrodružstvích. Usagi je mimo jiné hrdinou sci-fi série zvané Space Usagi.
Proč tolik komiksových autorů sahá k zvířecím postavám?
Může se k nim vztáhnout každý. Zvířata jsou univerzální bytosti – ani Poláci, ani Češi, ani Američani. Jsou to prostě zvířata.
Ale váš králík má přece historický základ...
Inspirací byl Miyamoto Musashi – samuraj, filozof a malíř 17. století. Je to populární historická osobnost. Vznikly o něm knihy i televizní seriály. Musashi dělal ode všeho trochu a já chtěl, aby moje postava byla tak všestranná jako on.
Když píšete o samurajovi, praktikujete sám samurajská cvičení?
Jen se na ně rád dívám. Mám přátele, kteří dělají kung-fu, mně stačí staré samurajské filmy a návštěva japonských festivalů.
Jaký je podle vás největší rozdíl mezi japonským a americkým životním stylem?
Japonský je jednodušší, Japonci se soustředí na základní věci. Na Západě máme tendenci dělat toho příliš mnoho, obklopovat se věcmi. Můj dům je plný knih a DVD s filmy… Japonci vědí, co chtějí, a umějí si říct "dost".
Práce komiksového autora je poměrně osamělá, náročná na trpělivost. Máte s tím problémy?
Jsem disciplinovaný autor a práci mám rád. Obrázky kreslím doma u televize... No není to skvělý džob? Jednou týdně vyrážím s komiksovými přáteli na večeři a mluvíme o obchodě, rodině a o všem možném. Mám rád i cestování a setkávání se čtenáři – jako třeba v Praze.