Z Kampových přednášek o havlíčkobrodských vilách se stal fenomén. „Už z té vůbec první přednášky jsme byli v šoku. Asi jsme se trefili do tématu, které lidi enormně zajímá,“ přemýšlí historik na dobu před dvanácti lety, kdy se sérií besed na toto téma začínal. Tehdy ještě pracoval v brodském Muzeu Vysočiny. Nyní je vedoucím Městského muzea v Chotěboři.
„Do mázhausu v muzeu jsme dali třicet židliček, že přijde návštěvníků jako vždy. A najednou se nám tam nahrnulo 120 lidí,“ vzpomíná na první přednášku.
Vše nasvědčuje tomu, že nyní to bude ještě extrémnější. Jen co muzeum zveřejnilo plakát k pondělní přednášce – pořádané kvůli vyšší kapacitě od 17 hodin v knihovně – na svém facebookovém profilu, projevilo zájem 250 lidí. Dnes, pár dní před akcí, už jich je přes čtyři sta.
„A to je jen Facebook. Vezměte si, kolik hlavně starších lidí ho nemá a nesleduje. A v pondělí dorazí, protože je ta událost zajímá,“ kroutí hlavou Kamp.
Z legrace už proto zveřejňuje staré plakáty na své první přednášky v prosinci 2012. „Abych lidi trochu zmátl,“ směje se.
Mahlerova vila jako tajemný hrad v Karpatech
Nápad na uspořádání série přednášek o brodských vilách se přitom zrodil víceméně náhodou. Když Michal Kamp končil vysokoškolská studia, psal diplomovou práci o brodských továrnických rodinách. A jejich členové museli někde bydlet. Při pátrání se před Kampem doslova vyjevily úžasné a zapomenuté příběhy vilek a jejich majitelů.
Logicky historik začínal Mahlerovou vilou. Nejen proto, že se jedná o vilu patřící patrně nejslavnější brodské továrnické rodině, která založila předchůdce dnešní textilky Pleas.
„Od svých osmnácti let jsem v ní chvíli bydlel,“ překvapí Michal Kamp s úsměvem.
Přednášku jsme nazvali ‚Brodské vily a jejich majitelé‘. A právě podobné příběhy a drby o majitelích jsou jedním z důvodů, proč to lidi tolik zajímá. Ne každý je milovník architektury. Ale když se dozví zajímavé klepy o Šupichovi nebo Mahlerovi, je nadšený.
Michal Kamphistorik, autor prezentace
„Už jako malému mi přišla tajuplná. Je zasazená mezi stromy, měla tehdy temnou oprýskanou fasádu. Působila na mě jako tajemný hrad v Karpatech. V celém městě svou architekturou vyniká. Nemá tu srovnání, nesedí sem. A příběh jejích majitelů to ještě zesílil,“ vykládá.
Jeden z pletařských podniků v Brodě založil roku 1873 Josef Mahler. Na přelomu století do něho přibral syny Viléma a Viktora. Pro celou – v tu dobu už poměrně zámožnou – rodinu bylo v domě v Dolní ulici číslo popisné 10 už velmi těsno. Proto se bratři rozhodli, že si postaví dům v těsném sousedství své továrny.
Ze dvou obřích bytů je dnes množství malých
Stavbu vily inspirované aristokratickou důstojností anglických sídel v dnešní Beckovského ulici dokončili 10. prosince 1908. „Neobvyklé na ní je, že má dvě naprosto totožná patra, se stejnými dispozicemi. Jeden bratr bydlel nahoře, druhý dole,“ popsal Kamp.
Jenže Viktor po osmi letech zemřel, jeho podíl zdědili synové Hanuš a Josef. A pro tři rodiny už ani rozlehlá vila nestačila. Tak sourozenci postavili totožnou vilku přímo naproti. Dnes stojí těsně u Masarykovy ulice nad prodejnou autodílů.
Na zdi nad vchodem do Mahlerovy vily byly obnoveny rovněž sluneční hodiny. Na světlejší fasádě více vynikly.
Druhá světová válka se na rodině Mahlerů krutě podepsala. Byli to Židé. Kdo nestihl včas utéct daleko za hranice, byl zavražděn v koncentračním táboře. Mahlerova vila v Brodě tak zůstala bez majitele.
Během války se v ní usadil tehdejší ředitel pletařských závodů, Alfréd Ulischberger. Byl členem NSDAP a ve vile podle legend často hostil německé pohlaváry. „Na zahradě měl tehdy bazén. Dnes je zasypaný starou doškovou střechou a je zarostlý,“ poznamenal Kamp.
Po válce byla vila rozparcelována na menší byty, které si převzali zaměstnanci textilky. A tak je tomu v podstatě dodnes. Ač zahrada patří městu, Mahlerova vila nemá jediného majitele. Vlastní ji družstvo, v němž jsou sdruženi obyvatelé domu. Místo dvou velkých bytů je v ní velké množství maličkých. Z části byla přestavěna. V posledních letech byla obnovena fasáda.
V Knapově vile byly veškeré vymoženosti doby
Podobných příběhů zná Michal Kamp spoustu. Poutavě vyprávět dokáže třeba o první Šupichově vile, v níž dnes v Nádražní ulici sídlí obvodní oddělení policie, nebo o druhé Šupichově vile jen o pár metrů dál, jež před třemi roky vyhořela.
Podrobnosti zná i o Šteflíčkově vile na okraji parku. Tu nyní z poloviny vlastní někdejší nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká. Nebo o vile Rackově (či také jinak Jirglově podle předposledního majitele), kterou nedávno koupil hokejista Hynek Zohorna s rodinou.
Tklivý a temný je příběh neobvyklé vily továrníka Josefa Knapa a jeho ženy Vlasty. Stojí v ulici Nad Tratí, dnes v ní sídlí stejnojmenná mateřská škola. Postavena byla v roce 1934 pro ředitele – jak jinak – jedné z brodských textilních společností. Josef Knap byl velmi úspěšný, firmu vytáhl na výsluní. Sám patřil k nejbohatším široko daleko.
S bohatým továrníkem zatočil komunistický soud, městu teď připadl pozemek |
Vila podle toho vypadala. Na svou dobu byla moderní a napěchovaná do té doby nevídanými vymoženostmi. „V přízemí byl vestavěn krb z mramoru a dubového dřeva, prosklená stěna, zasunovací dveře i výtah do patra pro jídlo,“ líčil historik.
V zahradě vily byly tři bazény – jeden koupací, druhý přírodní, třetí okrasný s vodotryskem.
Luxusu si továrník užíval do nástupu komunismu. V roce 1947 odešel do invalidního důchodu, svůj životní standard však omezit nechtěl. A tak rozprodával majetek, který dříve pořídil, například pozemky, ale i zlato a cizí měny. Ve vykonstruovaném procesu v padesátých letech byl za ohrožení devizového hospodářství odsouzen k dvanácti letům vězení. Ve věznici zemřel.
Lidi zajímají hlavně příběhy majitelů a drby
„Přednášku jsme nazvali ‚Brodské vily a jejich majitelé‘. A právě podobné příběhy a drby o majitelích jsou jedním z důvodů, proč to lidi tolik zajímá. Ne každý je milovník architektury. Ale když se dozví zajímavé klepy o Šupichovi nebo Mahlerovi, je nadšený,“ směje se Kamp.
V souvislosti se sérií přednášek o vilách si také všiml zajímavého faktu. Mnoho ze slavných domů v posledních letech výrazně prokouklo, majitelé do oprav investovali nemalé částky. „Třeba mé přednášky přispěly i k tomu, že se o slavných brodských vilách začalo víc mluvit a majitelé o ně začali víc dbát,“ zasní se. „Tím větší smysl by mi ty prezentace dávaly,“ dodává historik, který podobnou sérii besed o zajímavých vilách připravuje i v Chotěboři.
„Chrámu“ by se mohl vrátit někdejší lesk Šupichova vila připomínající antický chrám na začátku června 2021 vyhořela a dosud je neobyvatelná. Na tu noc asi majitelé a obyvatelé historického skvostu v havlíčkobrodské Nádražní ulici nezapomenou. Bylo 6. června 2021, když k jedinečné Šupichově vile mířilo několik jednotek hasičů. S plameny bojovaly od noci až do dopoledne. Marně. Oheň spolykal celou střechu, prohořela patra, utrpěla i fasáda. Co nezničil oheň, dokončily tisíce litrů vody. Škoda se vyšplhala do desítek milionů korun. Budova je dodnes v havarijním stavu. Je neobyvatelná, místo střechy se ve větru třepotají jen cáry potrhané plachty. Přitom v minulosti to býval skvost. Vilu si pro svoji rodinu postavil v novorenesančním stylu slavný stavitel Josef Šupich v roce 1881. Šedá budova je postavena netypicky k ulici zády, hlavní vchod má směrem k bývalému areálu parní pily. Celá působila dojmem antického chrámu se sgrafity v podobě stavebních pomůcek. Na fasádě je patrný nápis Vita ad artem – artem ad vitam, tedy Žij pro umění a umění ti zajistí život věčný. Po třech letech od ničivého požáru se vila snad dočká postupné rekonstrukce. Do oprav by se měl pustit soukromý vlastník. „Loni chtěli majitelé zrušit nad budovou památkovou ochranu. Tomu nebylo vyhověno. Po několika složitých jednáních oznámili, že mají zájem objekt uvést do původního stavu,“ prohlásil v únoru před zastupiteli města havlíčkobrodský místostarosta Libor Honzárek. Radnice se majitelům rozhodla přispět částkou převyšující 1,3 milionu korun. Nebylo to však rozhodnutí jednomyslné. Několik jednotlivců bylo proti příspěvku. „Ač se jednalo o památku, byl objekt využíván komerčně. Dokonce se mluvilo o načerno zřízené ubytovně. To měl být i důvod, proč budova vyhořela. Nechci podpořit příspěvek soukromému majiteli, který památku nevyužívá dobře,“ pravil tehdy pirát Jan Kerber. Oficiální závěry, proč začalo hořet a proč plameny budovu natolik poničily, hasiči dodnes nezveřejnili. Majitel budovy je však od počátku přesvědčen, že šlo o úmyslné zapálení. |
