Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Konečně česky vyšly zápisky kata z Osvětimi

  3:26
Opožděny o více než půl století vycházejí poprvé česky zápisky nacistického vraha, který se necítil být vrahem. Velitele osvětimského lágru Rudolfa Hösse.

Koncentrační tábor Osvětim - Koncentrační tábor Osvětim. | foto: Profimedia.cz

I po těch letech, četných knihách, dokumentech, svědectvích jsou Hössovy zápisky úděsným čtením, které by si měli důkladně prostudovat všichni popírači holokaustu.

Je prošpikované paradoxy, z nichž ten nejmarkantnější spočívá v tom, že příběh komandanta koncentračního tábora Osvětim Rudolfa Hösse (1900-1947) by se zřejmě v jiné době a za jiných okolností odvíjel odlišně.

Höss snad mohl naplnit představy o snaživém, pracovitém zemědělci obrábějícím svůj kousek půdy a piplajícím milované koně. Ale nenaplnil. Mladý otec tří dětí našel svůj "pravý životní obsah" v oddané službě SS.

Moje duševno
Nejpověstnější z nacistických vyhlazovacích táborů budoval Rudolf Höss od píky a velel mu tři a půl roku do listopadu 1943. Po pádu Třetí říše se s novou identitou nějakou dobu skrýval, v březnu 1946 ho zatkla britská vojenská policie - ampulka s jedem se mu dva dny předtím rozbila.

Po vydání Polsku začal v krakovské vazbě dobrovolně, ba snaživě rekapitulovat svůj život, svou práci. Jde celkem o 114 listů, které Höss nazval Moje duševno. Začátky, život a prožitky. Psal je krátce před svou smrtí počátkem roku 1947 - z rozhodnutí polského Nejvyššího lidového tribunálu byl 16. dubna oběšen na místě, které tak neblaze poznamenal: v Osvětimi.

Jeho autobiografie doplněná o dílčí zápisky poprvé vyšla v polštině roku 1951 (kompletně pak o pět let později), německá, komentovaná podoba následovala roku 1958. Také český překlad, nadto vybavený předmluvou Ivana Klímy a doslovem Heleny Krejčové, přináší kromě Hössova Duševna i dva samostatné texty o Himmlerovi a Osvětimi, které souvisely s výslechy.

Více než šedesát let od konce války tak čeští čtenáři mohou posoudit autentické záznamy: mezitím se několika vydání dočkaly knížky věnující se Hössovu působení i výrokům, jako je Norimberský deník G. M. Gilberta či román Smrt je mým řemeslem slavného francouzského spisovatele Roberta Merleho.

Duch sboru
Tragédie a zároveň symbolika osudu Rudolfa Hösse spočívá v tom, že z něj zločince vlastně udělaly vlastnosti nijak výjimečné: přespřílišná horlivost, potřeba bezmezné víry a nekritický obdiv k autoritám.

Podle svých slov byl odmalička vychováván v přísném katolickém prostředí a k bezpodmínečné poslušnosti. Byl introvertní, ve vzpomínkách na dětství dojemně vykresluje projížďky s poníkem Honzíkem, na druhou stranu celkem zběžně přejde smrt svého otce i matky, kteří ho zaslíbili dráze duchovního.

Jakkoli Höss později omlouvá své nacistické angažmá vykonáváním příkazů, o nichž nešlo pochybovat, rané pochybnosti vůči církvi v sobě nijak nedusil, naopak prosadil svou vůli navzdory příbuzným i matce.

Jako mladičký dobrovolník na frontě v Turecku a Palestině za první světové války poprvé zažil opojný pocit "kamarádské pospolitosti", později, v polovojenských oddílech freikorps, kam vstoupil jako bezprizorní, zklamaný válečný veterán, už mluví o "duchu sboru".

Byl to také "duch sboru", který ho dohnal k podílu na jeho první politické vraždě, za niž si ve dvacátých letech odseděl pět let? Již od této pasáže je zřejmé, že se Höss na některých místech snaží umenšovat vinu, zamlčovat okolnosti a uhlazovat pojmy - brutální popravu vydává za spravedlivou odplatu stejně samozřejmě jako později považuje masovou likvidaci za výraz nutného postupu proti nepřátelům státu.

A často si bezděky protiřečí: cítí, píše a pojmenovává věci jako přesvědčený antisemita, ale osobní nenávist k Židům údajně necítil. Uvědomuje si, že pronikání zpráv o hrůzách páchaných v koncentrácích na veřejnost by nepřestalo, "ani kdybychom kvůli tomu postříleli stovky, tisíce lidí".

A hned v následující větě dodává: "To, že za šíření hrůzyplných zpráv, kterého se dopustili Židé, jsou trestáni jejich rasoví druhové, které máme v rukou, jsem tehdy považoval za správné."

Všichni hleděli na mne
Svým založením však Höss nebyl sadista, lpěl na své rodině, zvířatech, později při svém působení v koncentračních táborech Dachau, Sachsenhausenu i Osvětimi prosazoval slušné zacházení s vězni: "Nikdy, ani v jediném případě se nestalo, že bych já sám týral nebo dokonce usmrtil vězně. Žádné týrání jsem netrpěl ani u svých podřízených."

Odsuzoval šikanu a svévoli, miloval pevný systém, řád. Stejně jako Höss-vězeň pilně uklízel celu, pracoval v krejčovské dílně a učil se anglicky, Höss-komandant s frenetickým zápalem budoval vyhlazovací zařízení.

Nezastavily ho ani organizační nesnáze: pro kotle do vězeňské kuchyně neváhal zajet přes sto kilometrů, slamníky sháněl v Sudetech a ostnatý drát si prostě po kouskách nakradl. Zřejmě mu nijak nedocházelo, že posedlou snahou o maximální rychlost, efektivitu, kapacitu přisluhuje peklu.

Jak v předmluvě ke knize výstižně poznamenává spisovatel Ivan Klíma: "Je hrdý na to, že dosáhl výkonu, který se zdál nedosažitelný. Že ten výkon spočíval v počtu vražd za hodinu, nebylo pro něj podstatné."

Höss přiznává, jak bez záchvěvu v tváři sledoval likvidaci tisíců rodin, dětí, matek s novorozeňaty. Ve dne v noci, celé hodiny obhlížel přivážení mrtvol, vytrhávání zubů, stříhání vlasů, vykopávání masových hrobů a spalování. A on vydržel, šel příkladem - přece "všichni hleděli na mne". Jak by mohl dát najevo změkčilost, lítost, soucit?

Po léta vštěpovaná a přijímaná neúprosnost se odrazila i v jeho argumentaci a vyjadřovacím stylu: nezúčastněném, věcném, bezcitném, s čímž paradoxně "ladí" nečekané citové výlevy - obojí působí stejně přepjatě, nelidsky.

I ta nejstrašnější zvěrstva popisuje s neosobní chladností technických návodů, jako by je tím snad mohl umenšit; do nejmenších detailů vykresluje nápomocnost židovských komand (ostatně také pak určených k likvidaci), jako by svou vinu mohl svalit na své oběti.

Zásadní rozkazy ve jménu Vůdce pro něj byly "svaté, ty se žádným úvahám, žádným výkladům, žádným interpretacím prostě nepodrobovaly". Na drásavé otázky sobě i jiným odpovídal, "že tváří v tvář té železné logice, z níž vyplývá nutnost vykonávat Vůdcův příkaz, musí všechna lidská hnutí prostě umlknout".

A to je možná ten nejpodstatnější, trvalý paradox Hössovy autobiografie - ač celá vypovídá o potřebě sebepopírání a sebepotlačování, stává se výmluvným mementem, aby lidská hnutí umlknout nemusela.

RUDOLF HÖSS: Velitelem v Osvětimi. Autobiografické zápisky
Předmluva Ivan Klíma, úvod editor německého vydání Martin Broszat, doslov Helena Krejčová, přeložil Petr Dvořáček. Academia, 270 stran, doporučená cena 295 korun

Byla jsem na sebe přísná. Trvalo najít pochopení pro své „chyby“, říká Langerová

  • Nejčtenější

Strach posílá muzikál Anděl Páně k soudu. Karlín jej uvede v upravené verzi

12. června 2024  16:29

Hudební divadlo Karlín vypustí pasáže muzikálu Anděl Páně, o kterých režisér Jiří Strach tvrdí, že...

Drogy a aktivismus. Umělci ostře vystoupili proti směru AVU i Národní galerie

14. června 2024  17:31

Údajně neúnosné poměry na Akademii výtvarných umění a v Národní galerii kritizuje petice, kterou...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Byla jsem na sebe přísná. Trvalo najít pochopení pro své „chyby“, říká Langerová

11. června 2024

Rozstřel Aneta Langerová letos slaví dvacet let na scéně. Výběrovým albem Zázračné písně krajina 20 LET,...

To on z nás dělal osobnosti. Se Schmidem se loučili Eben, Dejdar i Lábus

13. června 2024  12:51,  aktualizováno  15:09

Poslední rozloučení se zesnulým legendárním divadelníkem Janem Schmidem se za účasti všech předních...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

RECENZE: I rodinný seriál může mít mozek, dokazuje premiérová Mozaika

11. června 2024

Premium Z pojmu český rodinný seriál se stal skoro divácký postrach, ale třináctidílná novinka platformy...

Tři animované filmy českého producenta uspěly na mezinárodním festivalu v Annecy

17. června 2024  10:35

Na festivalu animovaných filmů ve francouzském Annecy uspěly tři krátkometrážní snímky české...

RECENZE: Jak idol Krajčo potkal pivní partu v reklamě na Ostravar

17. června 2024

Premium Smysluplná legenda se postupně rozmělňuje v drobných. Nejnovější internetová premiéra týmu, jenž...

Hašek nebyl ožrala či zrádce, hájí filmařka autora Švejka. Jeho život je plný záhad

16. června 2024

Premium Na předloňském Světě knihy představila svůj filmový scénář Haškův písař, ale už pracuje na dalším...

Legendární Lassie se zase vrací. Tentokrát už má vlastního kaskadéra

16. června 2024

Premium Kuriózně už v historicky prvním filmovém přepisu si legendární fenku kolie zahrál pes a stejně tak...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Skandál kolem morbidně obézní Miss Alabama. Co se ztratilo mezi řádky

Sociální sítě počátkem června rozvášnila obézní plus size modelka Sara Millikenová oceněná titulem Miss Alabama 2024....

Do Itálie se nevrátím, tady vše funguje lépe, říká dcera Petra Hapky

Dcera slavného českého hudebníka Petra Hapky (†70) Petra (41) žila od 3 let s matkou v italském Římě. Ve 29 letech se...

Koupil byt i s nájemníkem a zdražil o sedm tisíc. Chce výnos 4,5 procenta

Seriál Našel jsem si nájemní byt, ve kterém bydlím několik měsíců. Platím 17 tisíc korun za nájem a k tomu měsíční poplatky za...

Jen ať mě kritizují, moje šperky vydělávají, říká zpěvačka Lucie Bílá

Zatím jí to pořád zpívá, ale i Lucie Bílá (58) si uvědomuje, že jednou její kariéra skončí. Hlava ji z toho ovšem...

Čekám na transplantaci, ale dám přednost mladým, říká herec Zdeněk Žák

Herec Zdeněk Žák (71) si nikdy moc nepřipouštěl své zdravotní problémy. Nemoci přecházel a k doktoru se nehnal, až...