Tradice dětmi psané literatury je poměrně dlouhá. Čas od času vydavatelé objeví dítě, které je schopné poskládat horko těžko držící příběh, a ten vydat jako plnohodnotnou knihu. Bohužel v drtivé většině jde o špatné čtení, které není schopno číst dítě, natož dospělý.
Britské nakladatelství Script Publishing, dříve Aultbea, se na takovou literaturu specializuje. Vydalo knihu dokonce šestiletému chlapci; dnes má v nabídce pět titulů psaných dětmi. Za prvních tisíc výtisků knihy musí rodiče zaplatit nakladateli 10 000 liber a případný zisk mají až z dotisku.
Knihu vydali se záměrně špatným názvem
Existují však i zajímavé příběhy. Daisy Ashfordová napsala svou první knihu, když jí bylo devět. Poprvé se objevila v roce 1919, když jí bylo třicet, a vychází dodnes.
Je napsaná mile naivním jazykem a většina vydání přetiskuje všechny chyby – už titul začíná The Young Visiters, přičemž správně má být Visitors, Návštěvníci. Světového úspěchu se dočkala i fantasy devatenáctiletého Američana Christophera Paoliniho Eragon.
Na knize Karolíny Ticháčkové je smutné, že neobsahuje ani podobně naivní pohled, ten postupně odstranila armáda "pomocníků", ani kvalitní čtení, protože ani zásahy nedokázaly odstranit základní chyby.
Na prvním místě jsou to vady dějové. Například rytíř Lancelot uvězní svého bratra, otcovraha, aby o pár kapitol dál tvrdil, že spěchá, aby mohl pomstít svého otce a zabít jeho vraha. V jiné části má autorka nesrovnalosti mezi sloužícími rytířů.
Literatura psaná dětmi není pro děti
Další nedostatky jsou jazykové. Styl knihy kolísá od dětského žvatlání přes archaický slovník a hovorovou mluvu až po vědecké pojednání. Na jedné straně autorka píše "Nebudu tě otravovat, odsekla", jinde naopak "Vás mi byl čert dlužný" nebo "Rytíř hořekoval ve své komnatě". Zkrátka ani na dítě svého věku to není nijak nápaditě psaná literatura.
Když Jiřímu Trnkovi někdo ukazoval svůj animovaný pokus a obhajoval ho tím, že je určen pro děti, Trnka odvětil: "Takhle hloupé děti nejsou." Ano, děti nejsou hloupé, i když vyžadují jiný styl psaní než dospělí.
Literatura psaná dětmi zkrátka není literaturou pro děti.
Proč kouzelník nečaruje je špatná kniha, navíc s nenápaditými ilustracemi, nevkusným, rádoby honosným přebalem a přibaleným CD kýčovité hudby. Nelze ovšem říct, zda bude Karolína Ticháčková jednou dobrá spisovatelka. V každém případě tenhle pokus neměl opustit stránky webových blogů.
