Francouzský autor Olivier Guez | foto: Claude Truong-Ngoc / Wikimedia Commons

Poválečný strach byl pro Mengeleho trestem, tvrdí francouzský autor

  • 2
Rozhodnutí francouzského novináře Oliviera Gueze napsat román o poválečných letech nacistického lékaře mnozí odsoudili. Přesto za Zmizení Josefa Mengeleho získal Renaudotovu cenu a nyní vychází i česky v Garamondu.

Proč jste cítil potřebu o Mengelem vyprávět? Napsáno už o něm bylo dost.
Ano, existují díla v literatuře i filmu, v nichž se postava Mengeleho objevuje, ale jsou to převážně díla z období války. Já jsem chtěl napsat knihu, která by na základě dostupných historických údajů zmapovala jeho život v Jižní Americe, který je zahalen mnoha tajemstvími.

Čeho jste se chtěl dopátrat?
Snažil jsem se odpovědět na otázku, jak je možné, že nacistický zločinec nebyl nikdy dopaden. Zároveň mě zajímalo, jestli pro něj jeho poválečný život v Jižní Americe, kde žil v neustálém strachu, byl svým způsobem trestem.

Přesto, nemyslíte, že bylo tak zrůdnému člověku věnováno už dost pozornosti?
O masových vrazích stojí za to mluvit, je totiž důležité pochopit, proč se jimi stali. Můžeme si pak vyvodit preventivní nadčasová opatření, jakousi obrannou hráz, aby se za jiných historických okolností nestalo totéž.

Kým tedy podle vás byl?
Podle mě Mengele nebyl blázen. Byl to člověk, který prováděl šílené věci v rámci šílené ideologie. Ta mu to však umožnila.

Obálka knihy Zmizení Josefa Mengeleho

Věřil v ni?
Jeho vždy více zajímala kariéra lékaře než ideologie. Ale když mu to umožnili, racionálně se jí podřídil.

Takže úvahy, že vyčkával, až se Německo znovu obrátí k nacismu, jsou mylné?
Oni nevěřili v návrat nacismu, ale doufali, že Německo naváže na svou ideologii vypjatého a agresivního nacionalismu. Byli v jeho atmosféře vychováni a stali se svědky, jak tato idea národ zlomila.

Rychlé „uzdravení“ Německa je tak muselo šokovat.
Určitě nečekali, že se tak rychle může stát liberální demokracií. Ale Mengeleho politické otázky příliš nezajímaly. Spíš snil, že se bude moci jednou vrátit do Německa a tam budovat univerzitní kariéru.

Měl ho někdo upřímně rád?
Jeho druhá žena ho měla opravdu ráda. Pak jsou tu jeho dva synovci Dieter a Karl-Heinz, synové ženy Mengeleho bratra, který zemřel a níž se Mengele v 50. letech v Argentině oženil. A ač to není úplně láska, uctíval jej fanatický nacista Gerhard, který se o Mengeleho staral v Jižní Americe a dělal prostředníka mezi ním a rodinou v Německu.