Prostě tím, že je nepožírá, ani se na něm nepřiživuje, ale že se nad ním seriózně zamýšlí.
Vostrý, divadelní praktik, ale především pedagog a teoretik herecké tvorby, v deseti kapitolách své knihy invenčně prolíná divadelní historii a dějiny hereckých teorií s praxí moderního divadla i filmu. Antika a židovsko-křesťanská tradice, renesance, Diderot, Stanislavskij, Michail Čechov, Brecht, Grotowski, poukazy k praktikám divadla a Východu. To jsou jedny z úhelných kamenů, jejichž ozřejmováním a vysvětlováním Vostrý předkládá problematiku herecké tvorby. Teoretické předpoklady a zobecnění okamžitě konfrontuje s praktickými příklady. Nalézá je jak ve světovém filmu, tak především v hercích divadla, jehož byl spoluzakladatelem - v pražském Činoherním klubu.
V knize se proto píše třeba o herectví Jeana Gabina, Laurence Oliviera, Gérarda Philipa, Marcella Mastroianniho, Marilyn Monroeové, ale také Vladimíra Pucholta, Petra Čepka, Jiřího Hrzána, Josefa Abrháma, Jiřího Hálka, Věry Galatíkové, Jiřiny Třebické, Libuše Šafránkové a dlouhé řady dalších vynikajících herců. Herců, kteří podobně jako všichni ostatní řešili věčný herecký paradox: jak dojít od sebe k postavě a od postavy k tématu, které se už netýká pouze herce, pouze postavy, pouze jedné divadelní inscenace, ale poznávání a chápání člověka a světa.
Hlavním tématem Vostrého knihy je cesta od hereckého napodobení, vyobrazení, k tomu, proč herectví může být a také je skutečným uměním. Základní předpoklad, že herec svou postavou současně je i není, že ji prožívá, ale zároveň vytváří, že jeho pocity na jevišti jsou na rozdíl od pocitů postavy vždy tvůrčí, rozvíjí Vostrý pozoruhodně dál. Jestliže hraní v běžném životě nahrazuje to, co ve skutečnosti chybí, třeba zájem, soucit, obdiv, herec naopak hraním něco vytváří. Cosi, co se vztahuje k nějakému tématu a co může být i součástí vlastního tématu herce. Herec v dialogu s rolí tvoří nejen portrét postavy, ale vytváří ze sebe a z nazírání na někoho jiného další skutečnost, která překračuje jeho vlastní osobu i postavu, kterou ztělesňuje. Tvoří umělecký obraz, který na rozdíl od pouhého vyobrazení má obecnější, symbolickou hodnotu.
Tvořící herec je ovšem symbolem i Vostrému. Symbolem konfrontace s dehumanizačními tendencemi našeho století, pro něž je člověk jen zmechanizovaným materiálem pro ideologicky zdůvodňované záměry režisérů moderní doby. A tak i kniha Jaroslava Vostrého neslouží jen k orientaci ve světě hereckého umění, ale prolíná i ke skutečnostem dalším. Zrovna tak, jak to dokáže i dobré divadlo.
Jaroslav Vostrý: O hercích a herectví. Fotografickou přílohu sestavili František Větrovský a Jaroslav Vostrý. Achát, Praha 1998, 275 stran, náklad neuveden, cena 219 korun.
