RECENZE: Dan Brown chtěl do Počátku dostat vše, jenže už nemá co

Odkud přicházíme? Co jsme a kam se ubíráme? V novém románu Počátek si Dan Brown ukousl větší sousto, než na jaké stačí. V Česku jeho kniha vychází tuto středu.

Dan Brown tentokrát posílá svého oblíbeného protagonistu profesora Langdona do Španělska. Po Florencii, Washingtonu, D.C. nebo Římě se tak i kulturní a historické dědictví iberského poloostrova stává hračkou v cestě amerického spisovatele za co největší čtenářskou senzací. Ta se však (znovu) nekoná. Doba Šifry mistra Leonarda, kdy dokázal Brown rozvířit vody církevní, mediální i laické, je ta tam.

V centru příběhu tentokrát stojí objev veleúspěšného vědce Edmonda Kirsche, který má revolučně proměnit pohled lidstva na vlastní původ, podstatu a budoucnost. Tak, že se veškerá světová náboženství promění ve snůšku přežitých lží a polopravd. Někdo má však z Kirschova objevu takový strach, že je schopen vraždit, aby před světem zásadní pravdu jednou provždy skryl.

Profesor Langdon a ředitelka Guggenheimova muzea Ambra Vidalová mu v tom mají zabránit. Tolik k ději, víc vysvětlovat netřeba. Brownovo vypravěčské schéma zůstává neměnné. Stejně jako snaha nacpat do příběhu co nejvíce pamětihodností.

Tentokrát se Langdon prohání po věhlasném chrámu Sagrada Família i Gaudího budově Casa Milá. Tu si jako svou rezidenci pronajal od UNESCO Edmond Kirsch. Ano i to je v Brownově světě možné. Stačí pár milionů dolarů a jedna z odnoží OSN vám zapůjčí své chráněné památky, jak je libo. Navíc - Casa Milá opravdu patří na seznam chráněných památek UNESCO, o její provoz se ale jinak stará banka Fundació Catalunya La Pedrera.

Budou se vědci chytat za hlavu?

Neobvyklé oživení románu představuje Winston, vysoce funkční umělá inteligence bez lidského vzezření. Mezi tradiční literární postavy se tudíž rozhodně zařadit nedá, přesto je především v začátcích Langdonovi pohotovým partnerem v dialozích. Bohužel je jeho role v příběhu tak brzy odhalitelná, že se pro Brownovo dobro modlíte, abyste se mýlili.

První část knihy, která čítá přes 500 stran, si drží tempo. Stránka střídá stránku a zvídavost roste. Dokonce dojde i na humor. Třeba když se Langdon, znalec klasického umění, nevěřícně snaží přijít na kloub tomu modernímu a ještě hůře konceptuálnímu.

Počátek

45 %

Dan Brown

přeložili Michala Marková a David Petrů

504 stran, Argo, 2018

Jak však čas postupuje, začíná se příběh přehnaně vrstvit a po vyloženě akční bojové scéně v Gaudího chrámu už přichází jen dlouhá a nezáživná přednáška místo kýženého vyvrcholení. Klobouk dolů před překladateli Michalou Markovou a Davidem Petrů, protože obzvlášť posledních sto stran knihy pro ně muselo být těžkým oříškem a pro mnohé vědce asi bude noční můrou. O tom ať však píší povolanější.

Nebýt úpěnlivé snahy do románu násilně zabudovat odkazy na fenomény současnosti – přepravní službu Uber, palmariány, konspirační servery, homosexualitu v církvi a nakonec i samotného Stephena Hawkinga, vysloužil by si Brown trochu lepší hodnocení. Takto ale bohužel. Když se k tomu navíc přičte zmiňovaná předvídatelnost, neschopnost příběh vygradovat a vyjet ze zajetých kolejí, nezbývá moc prostoru pro shovívavost. Snad jedině za ty nesčetné hodiny, které musel strávit studiem historických, náboženských a hlavně vědeckých materiálů.

Loni na knižním veletrhu ve Frankfurtu mířilo nejvíce otázek mezinárodních novinářů na Dana Browna k tomu, zda neplánuje napsat román právě o jejich domovině. Já bych se s dovolením prozatím takového dotazu zdržela. Pokud by totiž naložil s Prahou stejně jako s Barcelonou, mohlo by to dopadnout špatně.