Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Andělin popel ukazuje víc než těžké irské dětství, je to kniha o jedné době

  17:51
- Po více než dvou letech opustila loni před Vánocemi žebříček New York Times Book Review kniha amerického Ira Franka McCourta Andělin popel a přibližně v té době vyšel její český překlad v pražském nakladatelství Hynek. Titul, který získal v roce 1997 Pulitzerovu cenu v kategorii biografií a v zámoří se počítá do kategorie non-fiction literatury, zařadilo tuzemské nakladatelství do edice Nosorožec, v níž přináší novinky současné světové prózy.

McCourtovy vzpomínky ke knihám Philipa Rotha či k chystanému titulu Bůh maličkostí od Arundhati Royové skutečně patří - určitě spíše než k biografiím, jak je známe ve zdejším slova smyslu. Jsou to "literární memoáry".
Nebo jinak: bez autorových literárních nástrojů by příběh jeho dětství od poloviny třicátých do konce čtyřicátých let zůstal jen syrovou hmotou, depresivním záznamem jednoho nešťastného, rodiči zmarněného životního startu.
Přitom jde o prvotinu do té doby neznámého středoškolského učitele, který knihu napsal ve svých pětašedesáti letech.
Jako jakési genetické předurčení se příběhem vine šroubovice návratů autorova otce - který se doma v Irsku přimotal k IRA a "kvůli nějakému zbojnickému kousku" se odklidil do Ameriky doby prohibice. Vrací se od kumpánů z náleven, kde vždycky nechá všechno: výplatu, má-li čas od času nějakou práci, starosti i rozum. Jediné, s čím přichází, je nabuzené irské sebevědomí. V druhé větvi té spirály se zrcadlí matka Anděla, kterou její budoucí muž obtěžkal hned při prvním brooklynském setkání na americké půdě. Tam se snažila utéct před irskou bídou a po zbytek života si přála jen několik věcí: aby jí už nezemřelo žádné dítě, aby měla po ruce své cigarety Wild Woodbine a aby manžel jednou dorazil z putyky alespoň s pár pencemi.
Ve věku autorových čtyř let, v roce 1934, se manželé vracejí z Brooklynu zpět do Irska, do matčina rodného Limericku.
McCourt se sice záměrně vyhýbá usazení do časových, politických i místních reálií, ale obraz chudinského Irska třicátých a čtyřicátých let je přímo hmatatelný. Včetně prvotního vykořenění, když americký akcent učiní z Franka pro vrstevníky podezřelého a pro učitele s řemeny, rákoskami a holemi "zlého" Yankeeho. Včetně sociálních deprivací těch nejnižších vrstev, kdy se uprostřed slumu k smrti stydíte, že jste o Vánocích neměli na stůl nic lepšího než ovar z vepřové hlavy. A včetně rigidního, chce se říci fundamentalistického katolicismu, kdy se malý Frank zmítá ve fyzickém strachu před Bohem poté, co jeho hladem pravidelně zkoušený žaludek vyvrhne po prvním přijímání "tělo a krev Ježíše Krista". "Mám teď Boha na dvorku," komentuje to Frankova babička a žene jej ke zpovědi.
Odlehčující komika nejen téhle situace je neodolatelná.
Dnes osmašedesátiletý autor dovádí vzpomínky do svých osmnácti, ke svému návratu do Ameriky. Není to však komentativní pohled dospělého, McCourt není vypravěčem ex post, je uprostřed všeho dění. Jazyk knihy stárne spolu s hlavním hrdinou a je třeba říci, že překladatel Josef Moník ten postupný výrazový posun dobře zvládl a adekvátně podal přerod ze čtyřletého chlapce v dospívajícího muže, který se krok za krokem vyvolňuje z rodinných, sociálních, náboženských a "irských" předurčeností.
Při svém dospívání sleduje "tehdejší" McCourt město Limerick se zvědavou udiveností, beze snahy cokoli dodávat. Vnímá odjezd limerických mužů za prací do válečné Anglie - jejíž "Angláni" však "Irsku nikdy nic dobrého nedali a jen se na něj osm set let vytahovali". Celé nádraží se zpije a muži pracovním agentům říkají, "ať jim políbí jejich irskou prdel a ať jsou rádi, že jsou vůbec živí, ať jsou šťastní, že nevisí na první lampě za to, co Irsku provedli". Vidí své urputné pobíhání po Limericku ve snaze sehnat zpátky výtisky John O'London's Weekly, které už zásilková služba rozvezla po městě. Majitel firmy totiž zjistil, že "do časopisu se dostala sprosťárna, kterou nesmějí irské oči spatřit" - neboli pojednání o antikoncepci. Časopis má samozřejmě skončit ve stoupě, ale "někteří (lidé z Limericku) jsou za něj ochotní zaplatit i sedm šilinků a šest pencí a já za dva dny zbohatnu o víc než deset liber". Nebo líčí do mrtě vyjedený dům, jen s mastnými novinami od ryby.
Čtrnáctiletý Frank je zvedne z podlahy: "... olížu titulky. Olížu Pattonovy a Montgomeryho útoky ve Francii a v Německu. Olížu válku v Pacifiku. Olížu úmrtní oznámení a truchlivé smuteční básničky, sportovní stránky, tržní ceny vajec, másla a slaniny. Vysaju noviny, že v nich nezbude ani ždibec tuku. Jsem zvědav, co budu dělat zítra." Frank McCourt prý nyní pracuje na volném, "americkém" pokračování svých literárních memoárů. Něco už napověděl jeho mladší bratr Malachy, který loni vydal knihu A Monk Swimming, líčením svých začátků v novém světě. Americká kritika ji přijala vlídně, avšak vždy s dodatkem: Frank McCourt to není.
Uvidíme, zda poválečný svět irského Brooklynu v jeho podání oživne stejně jako chudinský Limerick.

Frank McCourt: Andělin popel. Přeložil Josef Moník. Hynek, Praha 1998, 386 stran, náklad a cena neuvedeny.

Autor:

Byl táta jako Trautenberk? V něčem ano, vzpomíná David Prachař

  • Nejčtenější

V 59 letech zemřela herečka Simona Postlerová, ještě v sobotu zkoušela

5. května 2024  15:11,  aktualizováno  18:41

Zemřela divadelní a filmová herečka Simona Postlerová, bylo jí 59 let. Zprávu o úmrtí potvrdil...

Bagárová zrušila „vysněný“ koncert v O2 areně. Kvůli ztrátě radosti, tvrdí

6. května 2024  12:28

Plánovaný zářijový koncert Moniky Bagárové v pražské O2 areně se neuskuteční. Zpěvačka se jej...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Za Česko oheň a dynamický tanec. Aiko zpívala v semifinále Eurovize, neuspěla

9. května 2024  10:30,  aktualizováno  23:15

Ve švédském Malmö se konal druhý semifinálový večer mezinárodní písňové soutěže Eurovision Song...

Zemřel Miroslav Imrich, hlas Tanga a Abraxasu. Tělo našli u železniční trati

5. května 2024  16:55,  aktualizováno  23:01

Odešel jeden z hlasů a ústředních členů kapely Abraxas. Zpěvák a skladatel Miroslav Imrich zemřel...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Ňadra ze všech úhlů. Benátky vystavují nadčasovou a kdysi cenzurovanou krásu

4. května 2024  10:08

Jaké je jedno z nejranějších a nejtrvalejších témat v umění – a zároveň jedno z nejvíce...

Produkční si stěžovala, favorita Eurovize vyloučili pár hodin před finále

11. května 2024  11:10,  aktualizováno  14:29

Ve švédském Malmö v sobotu večer vyvrcholí písňová soutěž Eurovize, jejíž konání letos doprovázejí...

SÓLO PRO DOLEŽALOVOU: Zpytujme to naše pochybující, ženské, české sebevědomí

11. května 2024

Premium Názory, vzpomínky, glosy, momenty ze zákulisí. Každou sobotu píšou přední osobnosti české umělecké...

TELEVIZIONÁŘ: Píseň, či žena? Dvě pozastrčené soutěže pro jeden večer

11. května 2024

Sice v nich půjde o mezinárodní prestiž, ale co se domácího diváckého zájmu týče, kam se obě...

RECENZE: A přece se točí. Suchý s Molavcovou zvou na poklidnou jízdu

10. května 2024  16:13

Pomalu plynoucí večer se silnou, ale stále přiměřenou dávkou nostalgie nabízí novinka pražského...

V 59 letech zemřela herečka Simona Postlerová, ještě v sobotu zkoušela

Zemřela divadelní a filmová herečka Simona Postlerová, bylo jí 59 let. Zprávu o úmrtí potvrdil nadační fond Dvojka...

Titěrné sukně i míčky na podpatcích. Zendaya vzkřísila trend tenniscore

S nadsázkou bychom mohli říct, že největší tenisovou událostí tohoto roku je premiéra snímku Rivalové. Aspoň co se módy...

Zpěvačka Tereza Kerndlová měla autonehodu. Poslala vzkaz ze záchranky

Tereza Kerndlová (37) a její manžel René Mayer (53) měli v úterý ráno autonehodu. Na mokré vozovce do nich zezadu...

Kamion před nehodou vůbec nebrzdil, moderní tahač by tragédii zabránil

Policie obvinila řidiče za smrtelnou nehodu na D1. Litevský kamioňák narazil do osobního auta a natlačil ho na tahač s...

První světová válka zničila část Francie natolik, že tu stále řádí smrt

Řídkým rozvolněným lesem pokrytá pahorkatina u francouzského Soissons, Compiégne, Lens či Cambrai přirozeně svádí k...