V prvním jednání můžeme obdivovat důmyslnost a účelnost scény ve tvaru lodní paluby, kdy diváci jakoby sedí na zádi a sledují děj na přídi. Například scéna noční zahrady královského paláce je však nesmyslně přeplácaná - promítání měsíce a padajících hvězd lacinost a kýčovitost jen podtrhují.
Hudební nastudování bylo svěřeno jednomu z největších současných odborníků na Wagnerovu hudbu, dlouholetému šéfovi Deutsche Oper Berlin Heinzi Frickemu. A nejsilnější dojmy z celé čtyři a půl hodiny trvající inscenace jsou také spjaty s jeho hudebním výkladem díla. Dokonalý zvuk, vyrovnanost jednotlivých sekcí a nenásilné přechody z lyrické do dramatické instrumentace však nebyly následovány odpovídajícími výkony obou hlavních představitelů. Isolda je role s extrémními požadavky především na sílu hlasu, frázování a dramatickou barvu, se schopností závěrečné proměny do lyrického projevu. Splnit tato kritéria se Carol Yahrové dařilo jen za cenu viditelné námahy; při nasazení vysokých tónů prohýbala celé tělo a potíže měla i s udržením temp. Stejně masakrující je i tenorový part Tristana. Jyrki Niskanen má tu pravou skandinávskou barvu hlasu pro Wagnerovy tenorové role i dobrou výslovnost, avšak jeho hlas zněl zvláště ve třetím dějství opotřebovaně a unaveně. A zatímco Isolda herecky spíše přehrávala, jeho výraz byl příliš toporný. Inscenace jako by zůstala na půli cesty.
Hudební nastudování bylo svěřeno jednomu z největších současných odborníků na Wagnerovu hudbu, dlouholetému šéfovi Deutsche Oper Berlin Heinzi Frickemu. A nejsilnější dojmy z celé čtyři a půl hodiny trvající inscenace jsou také spjaty s jeho hudebním výkladem díla. Dokonalý zvuk, vyrovnanost jednotlivých sekcí a nenásilné přechody z lyrické do dramatické instrumentace však nebyly následovány odpovídajícími výkony obou hlavních představitelů. Isolda je role s extrémními požadavky především na sílu hlasu, frázování a dramatickou barvu, se schopností závěrečné proměny do lyrického projevu. Splnit tato kritéria se Carol Yahrové dařilo jen za cenu viditelné námahy; při nasazení vysokých tónů prohýbala celé tělo a potíže měla i s udržením temp. Stejně masakrující je i tenorový part Tristana. Jyrki Niskanen má tu pravou skandinávskou barvu hlasu pro Wagnerovy tenorové role i dobrou výslovnost, avšak jeho hlas zněl zvláště ve třetím dějství opotřebovaně a unaveně. A zatímco Isolda herecky spíše přehrávala, jeho výraz byl příliš toporný. Inscenace jako by zůstala na půli cesty.
|
Richard Wagner: Tristan a Isolda | |
| dirigent | Heinz Fricke |
| režie | Lofti Mansouri |
| kostýmy a scéna | Mauro Pagano |
|
Kennedy Center, 23. března | |
