RECENZE: Tata Bojs prorazili z obklíčení kvalitou hudby, zpěvu a tance

Tata Bojs společně s tanečním souborem Dekkadancers v prostorách stanu Azyl78 na pražském Výstavišti rozpoutali Velký třesk. Audiovizuální představení, postavené na skladbách z aktuální desky Jedna nula a koncepčního Nanoalba.

Velký třesk měl v tomto případě symbolizovat obrodu, znovuzrození, očistu. Zpěvák a bubeník Milan Cais hned na úvod deklaroval, že i pro kapelu je tento večer novým nadechnutím po nucené koncertní absenci. Bylo to znát, Tata Bojs se do hraní zakousli se vší vervou, energie z nich jen sršela a koncert si evidentně užívali. 

Každý po svém, Mardoša svými typickými pódiovými tanečky, klávesista Jiří Hradil šťastným úsměvem, kytarista Vladimír Bár pak občasným introvertním pousmáním. A Milan Cais? Toho bylo plné pódium, přičemž jeho vrcholné číslo byl monolog profesora Tečky z Nanoalba.

Stál před ním nelehký úkol nahradit na desce hostujícího herce Jiřího Schmitzera a povedlo se mu to se ctí. Při jeho „führerovsky“ (vzpomeňte si na Ivana Trojana ve filmu Jedna ruka netleská) laděném projevu místy běhal mráz po zádech.

Nešlo tedy o tradiční koncert, spíše volně propojené pásmo písní na dané téma: jedničky versus nuly, moderní technologie, nanoboti a podobně. Důraz byl kladen na materiál z aktuální desky Jedna nula, z níž zazněly skladby Velký třesk, Holka z plakátu, Spolek holek, Zvony, Vlasní brácha nebo Kraftwerk In Saint Tropez. 

Z Nanoalba z roku 2004 kromě monologu docenta Tečky kapela zahrála skladby Nemocná nebo Virtuální duet, v němž part Lindy Hammelové nahradila Denisa Katzer, která společně se sestrou Simonou zastávala funkci doprovodné vokalistky.

Mimochodem, při Virtuálním duetu si uvědomíte, jak rychle zastarávají některé ve své době trendy technologické výstřelky a mizejí v zapomnění. Schválně, kdo z mladších ročníků tuší, co to bylo ono ICQ, o němž se v písni zpívá?

Tata Bojs si z toho ovšem nemusejí dělat hlavu, jejich již před několika lety deklarovaný „futuretro“ postoj je do značné míry zbavuje povinnosti být za všech okolností nadčasovými vizionáři. Jsou to stále ti nadšení hračičkové s neutuchající touhou přinést fanouškům něco, z čeho budou mít radost. Tata Bojs i fandové. Velký třesk je nejen poslouchanou, ale díky vkladu Dekkadancers i podívanou. Propracovaná choreografie účelně doprovází náladu a témata skladeb, ilustruje textové obraty a je radost sledovat, jak oba dva prvky, hudba a tanec, fungují v hladké symbióze.

Velký třesk

70 %

Tata Bojs & Dekkadancers

Azyl78, Praha

15. června 2021

Vše pak směřuje k pointě, která je celkem čitelná, nijak překvapivá. Odvažme se a tančeme. A bylo pro celý večer sedící publikum prostě nemožné zůstat ve finále v klidu a během skladem Opakování a Pěšáci rozjelo v rámci možností docela slušný kotel. Jistě, Tata Bojs svého času sami sebe označili za beatovou, nikoliv rockovou kapelu a byť se tímto počinem snaží něco podstatného sdělit, zpěv, tanec a euforie nakonec všechny hořké podtóny zjemní a osladí.