RECENZE: Shania Twain bavila halu nejen stetsony a tančícími kovboji

Kdo by čekal, že kanadská zpěvačka Shania Twain v Česku zase tolik netáhne, mýlil by se. Třiapadesátiletá hvězda působící na pomezí country a popu v sobotu večer pražskou O2 arenu bez problémů zaplnila, a to navíc publikem, které dorazilo s dostatečnou znalostí jejího repertoáru.

Ano, bylo to v nastavení, kdy se na ploše sedí a není otevřený horní ochoz. A ano, když si v jednom okamžiku vytáhla na pódium pár fanoušků, byli ze Slovenska, Maďarska a Skotska. Ale stejně, klobouk dolů.

Now Tour

80 %

Autor: Shania Twain

Místo konání: O2 arena, Praha

6. října 2018

Navíc šlo o ten typ koncertu, kdy se bavíte, i když třeba žádnou z písní pořádně neznáte. Úvodní song, kdy hlavní hvězda nastoupila s vokalisty a tanečníky před obří videostěnu, mohla diváky zmást, že je čeká show na halfplayback, ale opak byl pravdou.

Jistě, Shania Twain si z popového světa „vypůjčila“ velké a pohyblivé ledkové kostky, tanečníky v trochu kýčovitém kovbojském outfitu a všechna podobná líbivá cingrlátka. Ovšem pod tím vším se odehrával koncert jako ze staré školy. Živá muzika, hodně kytar (a to místy i překvapivě tvrdých), housle, akordeon a především mladá a neskutečně energická bubenice Elijah Woodová. Ano jmenuje se jako filmový představitel hobita Froda, ale jde jen o shodu.

Zrovna hru na bicí měla Woodová zostřenou tím, že její soupravu technici několikrát šoupali po pódiu tam a zpátky. Celá výprava byla vůbec jak z divokého muzikálu, kdy se každou chvíli k různým místům stavěly schody a někdo z hudebníků pořád někam lezl. Kapela nicméně hrála jako o život, zároveň precizně a s lehkostí.

Totéž platí i o Shanie Twain. Za celý koncert nezazněla jediná nejistá, natož falešná nota. K tomu se několikrát převlékla a zvládala celkem obstojně komunikovat s publikem. Párkrát se prošla halou – úplně na začátku show, a potom i cestou z malého pódia na opačné straně, kde odzpívala hit You’re Still the One. Této akustické vložce předcházela až metalová mezihra, a i když zaznělo pár tklivých skladeb, většina koncertu se nesla v rychlém tempu.

Vlastně to nebyla nuda ani na místech takřka přímo vedle pódia, kde si diváci naopak mohli vychutnat příjemnou blízkost doprovodných muzikantů, kteří rádi zašli dělat show i na bok, a párkrát i samotné zpěvačky.

Zvláštním způsobem namíchaná směs pompézního popu, opulentních rockových zvuků a základu ve stylu country byla nesmírně nakažlivá. Až tak, že lidé v prvních řadách pod pódiem se skoro od začátku na svých sedačkách neudrželi.