Zatímco Ylo se prezentuje jako svižný, místy téměř main-streamový band, jsou s hlukem a zvuky experimentující Klar a převážně akusticky a až písničkářsky naladění Rale jeho protipóly. Přesto všem třem skupinám jako by u nohou ležel stejně barvitý svět a ony si braly jeho plody. Tu méně (Ylo), tu více (Klar a Rale) vystupují zjevné inspirace etnickou hudbou pocházející z teplejších krajin, než je Morava. Tato inspirace startuje jak elektrifikovanou křováckou imaginaci Klar, tak ztišenou, místy snad jen naznačenou, kontemplativní tvorbu Rale, spřízněnou například se způsobem "nesmělé" interpretace introvertního písničkáře Oldřicha Janoty. V tomto směru navazují Rale novou deskou na svůj debut z roku 1994 a v neposlední řadě rovněž na nahrávku ještě o něco starší, která vyšla jako sólový projekt Vladimíra Václavka pod názvem Jsem hlína, jsem stroj, jsem strom. Václavkova "hudba k čaji" je od té doby jakousi klidně plynoucí řekou bez překvapujících zčeřených úseků.
Do nich Vladimír Václavek odvážně a novátorsky vstupuje až prostřednictvím skupiny Klar. Ta na svém druhém, tentokrát koncertním albu, prezentuje zvukově drsnější hudbu. Ovšem oproti studiovému, před třemi roky vydanému debutu Motten tato drsnost poněkud zaplašila specifický hudební vtip, kterým "hotentotské" odlehčené skladbičky Klar oplývaly. Živé album naopak působí jako jednolitá rozměrná skládačka různých inspirací, zasazená v mohutné mase zvuku.
Obdobně nekompromisně se valí i Kolšovského a Jelínkův Ylo - africký slon. Přesto je to úplně jiná písnička: nadšenecky a zároveň profesionálně provozovaná, místy docela obyčejná riffová rocková hra, kterou Ylo nepřevzali jako kolovrátkové dogma, ale jako výzvu k dalšímu z možných zpracování. Takový bigbít zůstane na tomhle světě přítomen - na rozdíl od zemřelého Jiřího Kolšovského - snad na věky.
Rale: Až zahřmí |
Klar: Live |
Ylo - africký slon: Domestifikace jižních věcí |
CD, 45 minut |
CD, 65 minut |
CD, 52 minut |
Všechny tituly vydala firma Rachot/Behémót |