V roce 1990 Havel do Prahy pozval slavnou britskou kapelu Rolling Stones, s jejímiž členy se setkal. Rok po pádu železné opony byl tento akt symbolem čerstvě nabyté svodody (18. srpna 1990). | foto: Michal Růžička, MAFRA

Přesně před 20 lety Rolling Stones na komunisty vyplázli jazyk

  • 38
Říká se, že to byla doba, kdy se plnily sny. Kdy se v totálním chaosu stávaly jinak nemožné věci a kdy éru komunismu nadobro ukončil jeden pořádně vyplazený jazyk. Přesně před dvaceti lety v tehdejším Československu poprvé vystoupili Rolling Stones, pro mnohé spojené s rozšklebenou pusou v logu.

O koncertu, který se stal nálepkou na čerstvě otevřené krabici demokracie, jsem slyšela nejrůznější věci. Ale nebyla jsem tam.

Koncert skupiny Rolling Stones v Praze. (18. srpna 1990)Nedokážu si ani ve snu představit, jak se cítil tehdejší prezident Václav Havel, když do Prahy zval kapelu uvedenou do Rokenrolové síně slávy právě v našem sametovém roce". Neviděla jsem ty černo-oražové (možná červené) plakáty s nápisem "Tanks Are Rolling Out, The Stones Are Rolling In". Neslyšela jsem z televize frontmanův hlas, jak roztomilou češtinou říká "Hi, I am Mick Jagger. Kemeny sevalííí do Prehy".

Lístky za 250 Kčs

Nestála jsem před vchodem hotelu Palace, kde se legendární čtveřice ubytovala. Nelezla jsem po lešení, abych jim nakoukla do pokojů. Ani jsem se neprala o lístky za 250 korun, prodávané v maringotkách.

Jaggerův pozdrav vznikl ve Vídni, několik dní před strahovským koncertem. Na video redakci upozornil David Macků, děkujeme.

Nezažila jsem mrazení při pohledu na konstrukci pódia velkou jako vesmírná loď. Nepolilo mě to samé horko jako předskokana Vladimíra Mišíka, který kvůli obří nervozitě vyrazil na Strahov s prázdným futrálem bez kytary. Nezastavilo se mi srdce, když se ozvaly první tóny úvodní písně Start Me Up.

Koncert skupiny Rolling Stones v Praze. (18. srpna 1990)Neviděla jsem ani jednu z nafukovacích Honky Tonk Women, ani ten jazyk. Netuším, kam se poděly pověstné tuny jídla, dovezené na přání managementu. Neviděla jsem výraz tisíců lidí, když se vracely domů.

Nebyla jsem u hudebního milníku. Bylo mi pět.

Situaci, která by vyvolala atmosféru podobnou té strahovské, si mohu jen představovat. A ano, jsem ráda, že může zůstat jen u toho.