Zahrada 2006 - Andrea Troníčková

Zahrada 2006 - Andrea Troníčková - Andrea Troníčková (Pouta), předkoncert Šternberk - festival Zahrada 2006 (4. července 2006) | foto: Libor Teichmann, MF DNES

Pouta jsou s nováčkem ladnější, jemnější

S novou zpěvačkou se na festivalu Zahrada představila pardubická folková skupina Pouta, vedle Marien druhá z nástupnických formací legendárních Poupat.

„Snažím se zpívat i mluvit tak, abych lidem něco předala,“ říká duše kapely, zpěvačka Andrea Troníčková.

Přijeli jste s novou zpěvačkou Šárkou Fuchsovou, ale ona vlastně tak úplně nová není...
S Šárkou jsme spolu zpívali 12 let v Poupatech, takže pro mě nová není. Do Pout nastoupila loni na konci srpna, takže s ní už skoro rok hrajeme. Poprvé s ní ale absolvujeme letní festivalovou sezonu, kde nás může slyšet větší množství lidí.

Jak se s ní změnil výraz kapely?
Myslím, že je ladnější, jemnější. Možná není tak pestrý, jako byl s Pavlou Bělíkovou, která měla hlubší hlas, ale myslím, že Šárka zapadla víc.

Vokál se asi víc přiblížil tomu z Poupat, když v něm teď chybí pouze hlas Víti Troníčky, lídra Marien.
Asi bych s tím souhlasila, ale jen proto, že to slyším od lidí. Já jsem uvnitř, tak to nedokážu posoudit, jestli to zní stejně, nebo ne. Je pravda, že to říká hodně lidí, že ve sborech jsou to Poupata, Robert má ve vokálech hlas hodně podobný Víťovi.

Změnilo se ještě něco s příchodem Šárky?
Myslím, že se ustálila personální stránka kapely a je neskutečná pohoda. Já to strašně nerada říkám, protože když se to někde napíše, vyzní to jako fráze. Ale myslím, že by lidé mohli posoudit, jestli z nás ta pohoda jde, nebo ne. My ji cítíme, baví nás hrát a to je pro mě úžasné.

Máte také první neoficiální desku, čím jste ji naplnili?
Je  to demáček, natočený ještě s Pavlou. Obsahuje osm písniček, autorsky hodně Luboš Hrdlička, Radka Klečková, nebo píseň Pouta, která napsal Petr Havrda. Ta jsou třeba v podání Pavly docela zajímavá, je to písnička pro hlubší hlas.

V Poupatech byl hlavním konferenciérem Víťa Troníček. Jak se v této nové roli cítíte vy?
Hrozně! Jenže on to nikdo neříkal, když se toho ujal Robert, nesedělo to naší papule a uším. Ostatní chtěli, abych něco říkala, tak jsem něco řekla, a teď už to na mě hodili. Je to taková hra na babu, teď ji mám já a nedaří se mi ji dát někomu jinému. Když vylezu na pódium, snažím se s diváky navázat kontakt, zpívám tak, že jim něco předávám, a i tak povídám - asi nic učeného, moudrého, úplně obyčejně lidsky.

,