Přitom nebylo vůbec jisté, že kapela nějakou další desku natočí. Během posledních tří let se v podstatě rozhodovalo o existenci Metalliky, která v 80. letech vyrostla ze syrové garážové party v mohutného dinosaura a jež patří k absolutní špičce ve svém oboru. Přitom se Metallica změnila ve fabriku na tvrdý rock, k němuž patřil masivní těžkotonážní zvuk stejně jako o překot chrlené kytarové riffy.
Povinnost udržovat velkou „instituci“ v chodu členy vyčerpávala a otupovala jejich invenci. Poslední titul S & M, pro který se skupina spojila se symfonickým orchestrem a v němž vlastně přehrávala kmenový repertoár, byl jedním z pokusů o resuscitaci metalického dinosaura. „Novému albu se začneme věnovat koncem roku,“ sliboval baskytarista Jason Newsted v květnu 1999, před obřím koncertem Metalliky na pražském Atletickém stadionu Slavie.
Avšak byl to právě Newsted, který Metalliku opustil. V 90. letech k sobě měli členové skupiny dál než v dobách, kdy fungovali jako muzikantská parta. Každý se staral hlavně o sebe. Do vztahů se vloudil formalismus, navíc zpěvák James Hetfield měl velké problémy s alkoholem a podstoupil léčebnou kúru. Ještě před půldruhým rokem byli prý členové kapely v depresi z nejisté budoucnosti Metalliky. Mezitím jim vyrostla konkurence v podobě vlny mladých kapel Linkin Park, P.O.D. nebo Evanescence, které zakomponovaly do svého stylu prvky metalického rocku. Pokud Hetfield, bubeník Lars Ulrich, kytarista Kirk Hammett a nový basák Robert Trujillo (ex Suicidal Tendencies) chtěli ještě vydat album, museli nahodit starý motor. Muzikanti si uvědomili, že Metallica je originální značka ve spojení rockové brutality s melodičností. Zvláště alba Master Of Puppets (1986), And Justice For All (1988) či Metallica (1991) se stala klasikou metalických žánrů.
Když se Hetfield vrátil z protialkoholní léčebny, došlo mu, že sám bez Metalliky by dosáhl v muzice méně, než by dokázal s kapelou. Dostal chuť do skládání nových věcí. Zbylí členové, kteří již skupinu odepisovali, zajásali a pustili se do práce. Dva roky skládali a pilovali hotový materiál společně s producentem Bobem Rockem. Výsledkem je album St. Anger, které v překladu znamená Svatá zlost a jež zní jednolitě jako koncertní nahrávka bez obecenstva. Kapela na ní pracovala kolektivně. Energie břitkých kytar, bubnů a důrazné basy se slila do jednoho proudu. Aby tento efekt umocnila, přiložila Metallica k zvukovému nosiči DVD, na kterém ve zkušebně přehrává celé album naživo.
Zlost je symbolem pro energii či agresivitu, již ze sebe kapela dostává prostřednictvím jedenácti skladeb. Nahrávka St. Anger, plná mocné energie a rockové „špíny“, jako by Metalliku vrátila do rané éry drsných garážových začátků a hlučných koncertů. Ovšem k plynulosti a přirozenosti, se kterou se valí pětasedmdesát minut muziky, se přidává více než dvacetiletá zkušenost muzikantů. Metallica se vrátila. Fandové na koncertech mohou opět zvednout pěsti nad hlavy a „hrozit“ kapele vstříc.
 Metallica |
