Těžko říci, jak si povede dvojalbum zpěváka Václava Neckáře Příběhy, písně a balady. V osmdesátých letech to byl jeden z největších projektů populární hudby, rozprostřený na tři vinylová alba. Navíc po kolosálním Planetáriu, které již vyšlo, jsou Příběhy, písně a balady dalším pilířem rozkolísaného repertoáru Václava Neckáře.
Zvláště písně Otakara Petřiny a Ladislava Kantora zůstávají neokoralé. Vyzařují napětí a obraznost, i když plynou pomalými tempy a Neckář je zpívá naprosto civilně. Přizvukují mu neodolatelné pinkfloydovské kytary Otakara Petřiny, které zní jako druhý abstraktní hlas. Všichni, i Jan Neckář se Zdeňkem Rytířem, se tenkrát vzepjali k mimořádnému výkonu.
Právě Rytířovi, tvůrci asi 850 písňových textů, je věnován projekt Nautilus. Publicista Jiří Černý zde byl v roli zahradníka. Vytřídil plevel a sestavil kolekci 37 zralých songů, které ukazují i na další zajímavá zákoutí Rytířovy tvorby.
Třeba na skladbu Rozvod, kterou zpívá Hana Hegerová, Špitál u sv. Jakuba v podání Petra Kalandry, folkařské blues Někdy se jdu opít nebo Ukolébavku pro nenarozené děti Marty Kubišové. Nádherný nautilovský obal Tomáše Bíma přesně postihuje velkou přednost Rytířových textů - fantazii.
Rytířovu stopu, píseň Dobrá zpráva, najdeme i na kolekci písní z šedesátých let nazvanou Hitparáda 60. Kolekce alb mapujících jednotlivé roky 60. let již kdysi vyšla, stejně jako se písně z té doby vracejí na profily veteránů.
Ovšem Hitparáda 60 nabízí mimořádně silný koncentrát evergreenů, v němž mají prim písně divadla Semafor i bigbeatové songy. Zbývá jen smutné postesknutí. Snad jedině v šedesátých letech si porozuměla kvalita s komercí. Posluchači hltali novou hudbu a „tlačili“ ji svým zájmem do hitparád. Generace, která to prožila, musí být určitě povznesena nad všechny ostatní.
