Lenka Filipová

Lenka Filipová | foto: Archiv Lenky Filipové

Harfa s kytarou k sobě krásně jdou. Filipová dokončuje „keltskou“ desku

  • 0
Skalní fanoušci překvapení nebudou, ty vlažnější možná zpěvačka a kytaristka Lenka Filipová dostane. Na podzim totiž vyjde její nová deska, obsahující nové interpretace staré keltské muziky, respektive písní skotského nebo bretaňského folkloru.

Středočeská Vyžlovka je dopravní zácpou v Říčanech takřka neprodyšně oddělená od pražského velkoměstského ruchu, za plotem občas projede traktor a ve zdejším nahrávacím studiu skladatele a producenta Daniela Hádla se dotáčejí poslední kousky z chystané desky Lenky Filipové.

Zásadní slovo vedle zpěvačky samotné má nenápadný Angličan s perfektní češtinou. Aby ne – Sean Barry sice kdysi hrál na keltskou harfu britské královně, nyní však už asi třináct let na stejný, ale i další nástroje doprovází Lenku Filipovou.

Právě Barry stojí za výběrem písní, které obsáhnou celkem pět různých jazyků – vedle angličtiny a češtiny je to bretonština, skotská gaelština a také stará irská gaelština. Zrovna se však natáčí čeština, paradoxně možná nejtěžší úkol, protože písničkář David Stypka pro Filipovou přebásnil text skladby Kathy’s Song od Simona a Garfunkela. A ač odvedl skvělou práci, české frázování v anglické písni je vždy trochu zrádné.

„Mám učebnici bretonštiny, ale to je tak jiný jazyk, že s ním mám samozřejmě problémy. Ale základu příběhu rozumíme,“ říká Filipová o jednotlivých skladbách. Ty budou navíc docela pestré – jsou tu balady i skočnější kousky, ale žádná irská dupárna na jedno brdo, jak jsou někdy posluchači od „keltských“ kapel zvyklí.

„Přivezl jsem do Česka spoustu skotské, respektive keltské muziky, protože jsem na tom jako kluk vyrostl. Máme třeba skladbu Bonny Portmore, která je ztracená a mně to bylo líto. Tak jsme si ji upravili do nové aranže i jiné tóniny a je to moc hezké,“ vysvětluje Barry. „Angličanky mají posazený hlas výš než já a navíc se v těch písních objevuje spousta mužských textů, ale mně to nevadí. Prostě na této desce budu chlap,“ dodává Filipová s úsměvem.

Některé skladby se navíc naučila přímo od Barryho maminky, rovněž zpěvačky. „Oni spolu už dávno projížděli s koncerty Evropu. A Seanova maminka byla jednou v dobré pohodě, tak jsem po ní chtěla, ať mě něco naučí. Začala zpívat jen bez doprovodu, já brečela. Mám to tedy z přímého zdroje a některé písně nejsou jinak k dohledání. A na to jsme pyšní,“ líčí zpěvačka, že na desku nezařadí prvoplánové a důvěrně známé písně.

Koncert pro královnu

Filipová s Barrym hraje podobnou muziku už řadu let i na koncertech. Takže jejich návštěvníci nebudou z nové nahrávky tolik překvapeni. „Harfa s kytarou k sobě krásně jdou. I proto se ji snažím nijak nezakrývat, spousta hudebníků se s tím nástrojem schovává v kapele. Já chci, aby zněla, chci ji slyšet,“ říká Filipová.

Sean Barry pochází ze severní Anglie, a tak říká, že ke keltskému folkloru má blízko i geograficky. „Moje prababička byla z jižního Irska. Ale je fakt, že z Newcastlu, odkud pocházím, je to dvě stě kilometrů do Edinburghu a přímo u nás se mluví dialektem, jenž tu zůstal po invazi vikingů,“ vysvětluje.

A jak to bylo s jeho hraním královně? „Já si to moc nepamatuju. Bylo mi asi dvanáct let a šlo snad o nějaké narozeniny v královské rodině. Přivezli mě velikým autem, okolo bylo šest bodyguardů. Hrál jsem asi půl hodiny na dvoře a viděl jsem jedno otevřené okno – prostě chtěli muziku k oslavě,“ vypráví Barry.