RECENZE: Kryštof na stadion patří, jen se nemuselo tolik mluvit

Kapela Kryštof si splnila sen. Jeden a půlkrát, když v sobotu vyprodala a v neděli slušně zaplnila Stadion Evžena Rošického na pražském Strahově. Richard Krajčo a jeho parta tu předvedli plnohodnotnou show, jakou takový prostor vyžaduje. Dohromady ve dvou dnech dorazilo téměř sedmdesát tisíc lidí.

Když člověk v jeden týden navštíví stadionové koncerty Rolling Stones i Kryštof, může mít různorodá očekávání, ale vždycky je dobré oprostit se od předsudků. V případě jedné z největších českých kapel je oceněníhodné už to, že se velkokapacitní koncert na strahovském stadionu odvážila uspořádat. A že nakonec kývla na jeho nedělní reprízu i za cenu toho, že nebude plno.

Kryštof na Strahově

80 %

Autor: Kryštof

Místo konání: Stadion Evžena Rošického, Praha

17. září 2017

Ale čtyřicet tisíc fanoušků v sobotu a sedmadvacet v neděli jsou dobré výsledky. Navíc, hlavně když se setmělo a dav lidí na ploše šlo poznat spíš podle blikajících náramků a mohutných chorálů, to ani v neděli nepůsobilo prázdně.

Poklonu zaslouží také všichni, kteří se starali o produkci. Připravit podobně obří koncert nejde lusknutím prstu, tím spíše, když jde o událost v podstatě jednorázovou. Ale vše fungovalo, jak mělo. Zvuk byl dostatečně hlasitý a nejpozději od třetí písničky i dobře vyladěný (a buďme féroví, ti Rolling Stones v Mnichově to neměli jinak), obrazovek bylo dost a i ze vzdálenosti šlo dění na pódiu či obřím molu dobře sledovat, došlo i na ohňostroje a další oblíbené vizuální efekty.

Trochu zamrzelo, že kapela začala hrát ještě za světla a i hudebně se koncert rozjížděl spíš pozvolně. Taky první gejzíry ohňostroje byly jako pálit prskavky v poledne. Dramaturgicky nepomohly ani poměrně dlouhé proslovy Richarda Krajča, které se hodí spíš do klubu a ne mezi ochozy, kde to chce víc tlačit na pilu. Nevím, jestli frontmanovi Kryštof přijde saxofonové sólo jako pasáž, do které se hodí rovněž něco publiku sdělit, ale když zůstaneme u česko-britského srovnání, Mick Jagger by si nikdy nedovolil oslovovat dav během sóla v Brown Sugar.

Na druhou stranu, od Jaggera zase nemůžeme čekat, že se z pódia vydá přímo mezi diváky na tribunu a odzpívá tam dvě písně, na každé straně jednu. Rozzářené oči hlavně fanynek, které si mohly svůj idol prohlédnout z metru, nebo si na něj dokonce sáhnout, když se prodíral kolem, naznačují, že pro některé budou letošní Vánoce vlastně jen přídavek.

Mimochodem, přídavek… Když si kapela Krajčovými ústy ze zákulisí po skončení základního setu slovy „kytarista říká, že je to málo“ pověděla o větší ovace, padl nadhled kapely, jež vyprodává stadiony, kamsi do sklepa.

Ale co už, na Kryštof bylo znát, že si plní sen a že si to užívají. A hlavně hráli skvěle. S postupující tmou a stoupajícím tempem byl koncert čím dál tím víc podmanivý, hosté v podobě Majka Spirita a Petra Jandy příjemným bonbónkem a snaha o propojení jeviště a hlediště i v případě stadionové show je veskrze sympatická.

Stadionových koncertů domácích hvězd se poslední léta nekoná zrovna přehršel. Ale vzhledem k tomu, že v publiku se objevily i známé tváře z branže, třeba se nějakých podobných akcí ještě pár dočkáme.

A nehudební poznámka mimo soutěž. Co na tom, že Kryštof vehementně tvrdí, že politika jde mimo ně. Na pódiu to naštěstí platilo, ale když divákům na odchodu rozdávají koblihy (které se neprodaly u stánku Agrofertu), chybí už jen do druhé ruky vrazit letáček. Což se taky nestalo. Ale z onoho cukrářského výrobku se v posledních letech stal symbol. A symboly prostě fungují.