GLOSA: Tomáš Klus neblázní, zpívá hymnu životu s poselstvím o naději

Když v poslední době přijde v hudebních kuloárech řeč na Tomáše Kluse, dřív nebo později vždycky padne otázka: A nezbláznil se? Květinami prorostlá a mnohoznačná mluva populárního písničkáře v kontextu tuzemského středního proudu totiž mate a zneklidňuje. Nyní zveřejnil první skladbu z chystaného alba.

Kluse definitivně poznamenal jeho pobyt v Indii, novou desku odjel natáčet do chatek na Sázavu, kde stihl svatbu i ranní meditace. Z toho, s jakou otevřeností a srdečností přistupuje k věcem i životu, se snadno dělá cynická legrace.

Teď, když došlo na premiéru prvního singlu Napojen z chystaného alba, kterým zve na své jarní turné Proměnamě, však začíná jeho vyprávění o jednotě a spirituální obroda dávat mnohem jasnější smysl - a to v rovině umělecké.

Podle nového singlu už totiž Tomáš Klus není tím romantickým, občas rozervaným klukem, jenž zpívá protestsongy nebo milostné písně inspirované ve slovech i tónech posluchačskou školou tuzemských folkařů. Rozhodl se přestat vyplňovat šablony a nebát se prostých, ale výstižných sdělení. Je jedno, zda své nové téma našel v náboženských knihách, svých prožitcích, nebo zabalené ve smotku marihuany a oparu vonných svíček.

Napojen

90 %

Tomáš Klus

Důležité je, jak ve spojení s hudební prostotou dvou kytar - elektrické a akustické - jeho "hipísácké" poselství rezonuje.

"Vzpomeň, jaks očima dítěte hleděl na letící ptáky. Jak krásné bylo být na světě s vědomím, že umíš to taky," začíná Klus píseň, v jejímž chytlavém, ale nepodbízivém refrénu nakažlivě šíří optimismus. "Přes všechny pochyby život je krásný. A svět je tvá továrna na sny," zpívá. Jakkoliv to může být pro někoho patetické, tím, jak předává posluchači naději, dostupuje ve své tvorbě popové nirvány.