HUDEBNÍ TIPY: Smrt folkloru, normální písničky a otec protestsongu

Dnešní výběr z alb tvůrců tří generací je řízen radikálně různými pophledy na to, co může znamenat slovo "folk".

Ponk | foto: Matej Kmeť

Ponk

Ponk
Postfolklor
Debutující moravské trio je bezesporu jedním z největších objevů roku na české scéně. Obsazení cimbál–kontrabas–housle může působit značně anachronicky, ale opak je pravdou. „Folklor je mrtev,“ píše kapela v mírně provokativním textu v bookletu. A dodává: „Toto album je poctou všemu zemřelému, neboť bez smrti není života.“

Postfolklor

85 %

Ponk

vl. náklad, 2015

Ponk se ovšem nesnaží oživovat folklor elektrifikací nebo současnými tématy, uměle napasovanými na staré nápěvy. Staré moravské lidové písně upravuje způsobem, který se blíží postupům art rocku. Na rozdíl od jeho představitelů se však zpod prstů Ponku neplíží ušlechtilá nuda.

Hromosvod

Hromosvod
Divoký ticho Žižkova
Multiinstrumentalista Ondřej Fencl je množstvím svých činností bezprecedentní osobností české hudební scény: koncertuje a nahrává s Lubošem Pospíšilem, Schodištěm, Vladimírem Mertou, působí i v několika revivalových kapelách. Přesto lze snadno odhadnout, že jeho nejosobnějším projektem je kapela Hromosvod.

Divoký ticho Žižkova

75 %

Hromosvod

Galén, 2015

V ní se stal totiž prakticky výhradním autorem hudby i textů, a také zpěvákem svých písniček. Nové album Hromosvodu přináší příjemnou folkrockovou muziku, takovou, jaká má tradici na české scéně v osobnostech, jako je Vladimír Mišík nebo Marsyas. Fenclovy písničky se zdají až okázale „normální“, ale právě tím sympatické.

Petra Börnerová Duo

Petra Börnerová Duo
Acoustic Session 2
Dvojice zpěvačky a akordeonistky Petry Börnerové a kytaristy (dříve hlavně bubeníka) Tomáše Bobrovniczkého se věnuje primárně akustickému blues, ráda přebírá písničky od současných písničkářů Erika Bibba, Hanse Theessinka nebo Keb’ Mo’. Ale vedle toho neváhá přicházet s vlastní tvorbou – a ta běžné představy o blues přesahuje.

Acoustic Session 2

70 %

Petra Börnerová Duo

Pure Music, 2015

Už úvodní skladbu sice věnovali B. B. Kingovi, dominantní je tu však hrdelní zpěv hostujícího Juraje Turteva, který nahrávku posouvá kamsi na Sibiř. Zajímaví hosté z řad maďarských bluesmanů nebo známý australský kytarista Gwyn Ashton dodávají albu punc skutečného „sessionu“.

Vladimír Veit

Vladimír Veit
Písně a balady Françoise Villona
Archivní nahrávka písničkáře, který byl v 70. letech členem sdružení Šafrán, autorsky spolupracoval s Jaroslavem Hutkou a ve stejnou dobu jako mnozí jeho kolegové emigroval, vznikla v roce 1983 právě v rakouském exilu. V oficiální podobě jako lisované CD vychází nyní poprvé.

Písně a balady Françoise Villona

60 %

Galén, 2015

Vladimír Veit natočil výraznější alba (zejména perlu svojí diskografie Texty na slova českých básníků), tato nahrávka však rozhodně zaujme svým konceptem. François Villon samozřejmě byl vždy jaksi podvědomě brán jako patron či „otec“ autorů protestsongů, v takto koncentrované formě, tedy výhradně zpívaného, jej však jinde neslyšíme.