Širší veřejnost ho zná především jako mladšího bratra moderátora Marka a hráče na saxofon či klarinet v kapele Bratři Ebenové. Životním tématem Davida Ebena je však středověká hudba, zvláště gregoriánský chorál. Umělecký šéf souboru Schola Gregoriana Pragensis ve svém novém projektu Septem Dies (Sedm dní) přenáší posluchače na středověkou pražskou univerzitu. A pokouší se přiblížit, jak mohl vypadat hudební život její komunity.
Na cestě časem se pohybujete přibližně mezi lety 1360 a 1460. Jak se složitá doba odrážela na škole založené Karlem IV.?
Karel IV. považoval za důležité investovat do vzdělání. A tato investice se mu vyplatila, protože příliv mozků byl hned na počátku markantní, nejen z okolních, ale i vzdálenějších zemí. Byla to přece jediná taková instituce na sever od Alp a na východ od Paříže.
Husitství pro ni znamenalo problém, ostatně na univerzitě již dříve teologický problém klíčil, ve dvacátých letech se pak univerzitní život na chvíli zastavil, ale v dalším desetiletí zjišťujeme, že se škola takříkajíc oklepala a pokouší se navázat i v nové realitě na starší tradice. Výrazem této snahy je i vznik Rečkovy koleje, kterou pro studenty založil roku 1438 pražský měšťan Jan z Ledče řečený Reček. Historický kontext této koleje a zdejší hudební aktivity do hloubky probádal kolega Jan Ciglbauer, jehož studie je také součástí alba. Kromě něho se na přípravě repertoáru podílela také Lenka Hlávková z pražského Ústavu hudební vědy.
Chorál není olejomalbou, ale spíš umnou perokresbou. Poslouchat ho je jako když se koukáme přes rameno geniálními malíři, třeba Picassovi nebo Mattisovi, který jedním tahem pera vytváří obrys lidského těla.
